„Tento projekt vznikl na začátku doby covidové. Firma, kde pracuji, na jaře roku 2020 na měsíc zastavila výrobu a já jsem po pár dnech cítil potřebu vyrobit něco pro naše dvě holčičky,“ popisuje Roman.
Podle čtenáře měl výhodu. „Děda je ten typ, který nic nevyhazuje pod heslem: co kdyby se to ještě někdy mohlo hodit. A tak jsem u něj na půdě objevil několik typů prken, která čekala mnoho let na využití a byla v perfektním stavu,“ říká.
Takže základní materiál ke stavbě kostry domečku byl nakonec snadno k dispozici. V první fázi tedy bylo nutné celou kostru namalovat a naměřit.
„Každý den jsem se zavíral na několik hodin do garáže. Několikrát v průběhu stavby jsem toho zalitoval, protože první odhady, že to bude práce na týden nebo dva, vzaly rychle za své,“ vzpomíná.
Ač se považuje za poměrně zručného, základní vybavení k práci se dřevem má a ví, jak s ním zacházet, když se všechno rozměří a vymyslí, stejně realizace trvá déle než v představách. Přece jen při konkrétní realizaci dojde k okamžikům, které nelze předvídat.
Staňte se kutilem iDNES.cz |
Ne že by trávil prací na domku celé dny, ale půl dne co den to podle jeho slov určitě „spolklo“. Veseleji to začalo vypadat až poté, co byla kostra hotová a s pomocí dědy ji vynesli ven na zahradu.
„Měli jsme štěstí s počasím, venku bylo skutečně nádherně. Do dokončení stavby už jsem mohl zapojit částečně i dcerky. Hlavně jsem s nimi konzultoval stavbu půdy domečku a způsob, jak na ni vylézt,“ říká.
Chtěl by také poděkovat svému dědovi za jeho pomoc a jeho zkušenosti. Bez něj by celá stavba nejen trvala ještě déle, ale možná ani vůbec nevznikla.
„Nakonec to trvalo asi měsíc a půl, ale všechny trampoty s výrobou přebila radost z celé stavby, hlavně mých holčiček.“
