Podle vitrážisty je to v podstatě neviditelná práce. „Každý vidí jenom výsledek jako okno v kostele, anebo na zámku a potěší se jím. Ale tomu předchází hodně namáhavé a špinavé práce. Čištění, vysekávání tmelu, vyjmutí oken z ostění, znalost práce kameníků i truhlářů,“ popisuje i druhou stranu mince Švamberg.
Co ho k tomu vlastně vedlo? „Když jsem vyšel základní školu, uvažoval jsem, kam dál. Táhlo mne to ke sklu a jako pro rodilého Krumlováka bylo jasné, že volba je jediná – musí to být Chlumec u Třeboně proslavený českým křišťálem. Tam jsem se vyučil foukačem dutého skla,“ vzpomíná.
Po třech letech praxe mu už připadalo, že má na víc, přihlásil se na sklářskou uměleckou školu v Železném Brodě (dnes Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská, Železný Brod). Tato škola se stala jeho druhým domovem a dodnes tam má spoustu přátel. Jenže časem ho to začalo táhnout domů k jihočeské krajině.
Už se nechtěl znovu vrátit do továrny, ale našel místo v táborském podniku pro údržbu památek a zakotvil v dílně pro obnovu vitráží. Začínal od píky od zametání dílny až po nošení svačin, ale protože byl zkoumavého ducha, odkoukal postupně od starších spolupracovníků všechno potřebné pro profesi.
Nebylo to podle něj vždy jednoduché. Kolegové si žárlivě střežili své dovednosti a každou chybu „mlaďocha“ mu nechávali doslova vypít do dna. „Jenže to mi paradoxně nakonec nejvíc pomohlo. Aby se po mně nemohli vozit, musel jsem se naučit pracovat tak precizně, aby na mne nemohli najít ani chup,“ uznává zpětně mistr řemesla.
Nakonec bylo práce tolik, že mu to umožnilo na některých projektech pracovat samostatně a vypracoval si techniku, která umožnila mnohé činnosti zkrátit a zjednodušit. Už v roce 1982 prvně začal částečně pracovat samostatně, což se nelíbilo jeho nadřízeným a nechali ho vyšetřovat, protože byl z jejich pohledu příliš „neposlušný“, takže dostal „zaracha“. Nicméně v roce 1988 už si vyřídil běžný živnostenský list, dal výpověď v podniku a od té doby pracuje už jen sám za sebe.
V současné době je vitrážista uznávaným specialistou, jehož práce najdete snad v polovině historických objektů v republice. Počínaje Loosovou vilou. historickou vodárnou v Podolí a konče Zámkem Koloděje.
Je odborníkem i na výrobu takzvaného historického skla a je navíc jediným výrobcem tohoto skla v České republice, které vyrábí jako repliku skla ručního, historického, určeného k zasklení památkových objektů. Ta perná léta učení se tedy nakonec vyplatila.
Podívejte se na video, kde Petr Švamberg nechá nahlédnou za kulisy svého řemesla.