Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvRozstřel se slavnou cukrářkou začal ochutnáváním pralinek. Tedy alespoň ze strany moderátorka Moniky Zavřelové. Prvním bonbonem pro ni byla bílá pralinka, u níž už barva mohla napovědět nezvyklou přísadu – křen. Názorná lekce, jak si lze hrát i se sladkými chutěmi. „Když děláte náplň do pralinek, tak je velmi důležité, abyste si uměla pohrát s jemností těch surovin,“ říká zkušená cukrářka, která vydala další knihu receptů s titulem: „Famózní! Od babičky.“
V ní vysvětluje, že cukrařina pro ni byla od počátku náhradou za umění: „U dortů jsem mohla rozvíjet fantazii a kreativitu. Dorty jsou ozdobou stolu a cukrář je estét. Tak jsem si říkala, že začnu právě tady u tohoto tématu.“
Komu a kdy upekla svůj první třípatrový dort, a jaký byl? Jak si poradila s výzvami v oboru – třeba jak dopadla objednávka nahotinkového dortu pro plastického chirurga, nebo jak zvládla ukočírovat mentalitu domorodých obyvatel v Jihoafrické republice, kde vedla cukrárnu i pekárnu? A kde pro připomínku Vánoc – podobně jako v teplé Kalifornii – chodili do chlazených a vyzdobených obchodních center? To všechno v rozhovoru prozrazuje.
Deset geniálních triků pro dokonalé vánoční pečení od Mirky van Gils Slavíkové |
I to, jak je to ve světě, a jak to měla ona sama jako matka tří dětí s dětskými narozeninovými dorty. „U nás je to tak, že kdybych náhodou zapomněla koupit dárek – prostě se nám to vymklo nějak z ruky – tak je to v pořádku. Ale dort nikdy nesměl chybět,“ konstatovala s úsměvem Mirka van Gils.
Že řada zákusků nechutná tak jako dřív, je vlastně výhra
„Hodně z nás opomíjí stravování celkově jako nedílného partnera a součást života. Jak jím, tak se cítím, tak je mi dobře. I psychologie se do těchto řemesel prolíná neuvěřitelně hluboko, protože si nesete paměťovou stopu jídla,“ popisuje cukrářka s tím, že si dokonce jsme schopni vybavit kdy, kde a s kým jsme ten který dezert ochutnali. „A podle toho můžete ovlivnit pozitivní vnímání – a nebo negativní – toho, co konzumujete,“ vysvětluje.
Střecha podle tradiční receptury vyladěné Mirkou van Gils Slavíkovou.
Jako příklad uvádí zákusek zvaný střecha. „Pamatujeme – i já, že tenkrát byla třeba střecha definitivní bomba. No nebyla. Nebyla,“ konstatuje trpce a vysvětluje, že kvalitní suroviny nahrazoval alginát nebo tuková kakaová poleva. Přitom historicky byla česká cukrařina velmi prolnutá s Francií, kde si také Mirka van Gils svoje cukrářské vzdělání doplňovala.
„Hraje v tom velkou roli nostalgie a osobní rodinné vzpomínky – když jsme chodili s rodinou do těch cukráren, tak to přeci muselo být a bylo úplně dokonalé a nejlepší,“ podotýká. Ve skutečnosti musí receptury na tyto tradiční dezerty ve svých knížkách upravovat, aby byly opravdu jedlé a chutné i dnes.
Je pro ni totiž docela zásadní, aby čtenáři předala knihu, která je funkční. Každý recept zkouší třeba pětkrát, aby se na něj dalo dokonale spolehnout. „Znovu napékám ten recept, abych zjistila, jestli je tam všechno v pořádku. Jestli to všichni vy, kteří nejste pekaři a cukráři, jestli to dokážete,“ říká. A dodává, že je pro ni největší odměnou, když se jí někdo pochlubí, co podle jejího receptu vytvořil. „Já jsem na to hrozně pyšná a vždycky říkám: když je můj student lepší než já, tak, tak to je na medaili, protože já jsem zatraceně dobrý učitel,“ uvedla s nadsázkou.
A co blížící se Vánoce? Jaké jsou tipy na předvánoční pečení od profesionální cukrářky, která má jen na Facebooku více než dvě stě tisíc sledujících? „Stačí pár drobných bodů, které když naplníte, tak se to vždycky povede: pracovat s láskou, udělat si čas na pečení, netajtrlíkovat jinde, a pak je to o kvalitě surovin. A jakmile se začnete soustředit se svařáčkem vedle sebe, začne vám to vonět, pustíte si vánoční hudbu,“ vypočítává správné ingredience. A dodává: „To se prostě musí zadařit. To jinak nejde.“
