V jaké nadpřirozené bytosti věřili dřívější obyvatelé Jizerských hor? Byl to třeba Mlžný duch, Rašelžínka, Ledový král či Kamenný mužíček. Dokládá to kniha Pověsti a pohádky Němců z Jizerských hor od jablonecké spisovatelky a badatelky po osudech českých Němců Petry Laurin.
Česky a v zrcadlových německých překladech vydaná publikace nabízí příběhy předávané původními osídlenci hor převážně ústně. Datovat se dají zhruba do 19. století.
Celý magazín |
Pohádky a pověsti čtenáře zavádějí například do Hejnic, Nového Města pod Smrkem, Dětřichova, Josefova Dolu, Bedřichova nebo do Janova nad Nisou. Předsádku zdobí mapa Jizerek, na níž žlutá barva označuje místa, kde se děje vyprávění odehrávají.
Příběhy dokládají, že život v horách před dvěma staletími byl daleko těžší, než si dnes umíme představit. „Ukazují, že dřív to nebylo jednoduché, že život byl těžší. To, co dnes bereme automaticky, tehdy byla vzácnost. Nyní všichni žijeme víceméně v blahobytu. Kniha je tak trochu i připomenutím těžších časů, kdy si lidé vážili kousku chleba a hlavně i toho, že se ve zdraví sešli u stolu,“ říká Petra Laurin s tím, že však dobro vždy zvítězí nad zlem.
Kde autorka na lidová vyprávění sudetských Němců vlastně narazila? „U nás doma se pohádky často vyprávěly z pusy do pusy, ne vždycky byly zapsané. Tak jsem si řekla, že by se to hezky psalo. Začala jsem se proto po starých příbězích pídit společně s Christou Petráskovou. Pak se mi do ruky dostal manuskript skláře Ernsta Hüttmanna z Hraničné. Nebyl navíc jako jiné prameny napsaný švabachem, tak se poměrně snadno četl. Některé své pohádky vydal samonákladem, ale většina jeho díla zůstala nepublikována,“ popisuje spisovatelka.
Kromě těchto pramenů vycházela třeba ze starých vlastivěd. „Hodně mi pomohla také ilustrátorka knížky Monika Hanika, která se dlouhodobě starala o kulturní dědictví rodáků z Hejnic a Bílého Kostela a našla také nějaké příběhy,“ říká.
