„Jak je vidět i na starých fotkách, zahrada byla v roce 2018 v naprosto dezolátním stavu. Neudržovaná, všude nepořádek, na zemi naházené staré betonové desky ještě z původní výstavby. A tak bylo o práci postaráno,“ konstatuje nadšená budovatelka přední i zadní části zahrady – z nichž každá má zhruba 170 m2 – u řadového domku v Pardubickém kraji.
Tehdy se hned pustila do bourání a odvážení nepotřebných věcí a materiálu, což pro ni byla ta nejhorší práce: rozbít všechny betonové desky, který byly položeny od vchodu domu až k brance. Poté navozit kamínky a vytvořit cestičku. Vše prý dělala sama, včetně chodníků a jejich pokládky.
Pak jí ještě zbývalo vykopat všechny nálety a staré a uschlé stromky. „Co jsem tam nechala, to bylo potřeba ostříhat a upravit,“ vzpomíná čtenářka. A pak už jí – podle jejích vlastních slov – začala ta nejhezčí práce: vlastní tvorba zahrady, nákup bylinek, květin a nejrůznějších zahradních doplňků.
Máte zahradu? A můžeme ji vidět?I pro letošní sezonu jsme pro čtenáře iDNES.cz připravili soutěž Nejkrásnější zahrada. Abychom vám opět dali příležitost pochlubit se a zasoutěžit si – i tentokrát o ceny za téměř 100 tisíc Kč. Kompletní informace o podmínkách i cenách najdete v tomto článku, své příspěvky vkládejte ZDE. |
A nešlo zdaleka jen o nějaké sázení a přesazování, paní Petra se pustila do úpravy zahradních staveb. Konkrétně do bourání boudy a dřevníku stojících na pozemku, aby je mohla přestavět na pergolu a dílnu podle svých představ. „Výsledkem je krásné posezení, které přes léto poskytuje krásný stín a zároveň zapadá do krajiny, aniž by ji to nějak narušovalo,“ pochvaluje si dneska. Domek totiž stojí hned u lesa.
Na všem pracovala každý den po práci. „Bylo to náročné a dlouhé, ale když děláte to, co vás baví, dostaví se i výsledek. Autem pendlovala mezi svým pozemkem a stavebninami, někdy i s nákladem na hranici nosnosti, a že to prý bylo jízd. „Ale nešlo to jinak, z práce rychle do stavebnin, kde zavírají v pět, a tak jsem občas musela improvizovat, abych mohla po večerech budovat,“ vzpomíná dneska, co ji to všechno stálo práce.
Občas se prý divila, že na ni sousedé ještě nezvoní, když večer tloukla ztracené bednění a řezala a řezala. „Patří jim za to velký dík,“ uznává s odstupem. I díky jejich trpělivosti a toleranci dala dohromady ztracené bednění v kombinaci s vyvýšeným truhlíkem pod okny. Sama dělala i truhlíky u vchodu do domu.
„Budovala jsem kousek po kousku a výsledkem je tato krásná zahrada. Není to žádný pažit, dům se opravdu nachází na krásném místě u lesa, a tak bylo vše děláno tak, aby to zapadlo,“ píše. S tím, že každý den vymýšlí něco nového, co pak zhotoví ve své dílně. „Stále kutím nové a nové doplňky na zahradu, občas se pochlubím fotkou něčeho nového a přistane i nějaká ta objednávka,“ konstatuje, že se jí výroba zahradních doplňků stala dalším koníčkem.