Evropa se naučila jíst brambory díky hladu
Domovinou lilku hlíznatého (Solanum tuberosum) neboli brambory je Jižní Amerika. Inkové brambory pěstovali na horských pláních And v Peru a Bolívii. Ve vysokých nadmořských výškách sice nebyly dobré podmínky pro pěstování kukuřice, bramborám se tu ale dařilo náramně. Inkové brambory používali jako zdroj potravy pro sebe i pro domácí zvířata. Běžným způsobem je zpracovávali k výrobě pokrmů, z brambor dokázali vyrobit i alkohol. Dokonce si osvojili i metodu sušení brambor na trvanlivý sypký prášek.
Do Evropy se brambory dostaly v první polovině 16. století díky dobyvačným válkám Španělů. Neznámá potravina ovšem příliš důvěry nevzbuzovala. Španělský král Filip II. dokonce roku 1565 poslal brambory papeži Piovi IV. jako léčivou rostlinu. Jak tehdy byly brambory v lékařství používány, se s určitostí neví.
Brambory jako lék proti rakovině? Polští vědci doufají, že je to blízko |