Míní, že hlavním důvodem úbytku živočichů jsou klimatické změny a s tím související vysychání toků a mokřadů. „Vloni v létě jsme dělali kontrolní odlov. Na úseku potoka, kde se vyskytuje pstruh potoční a kde jsme pokaždé odlovili nějakých dvě stě kusů o velikosti 10 až 35 centimetrů, jich tentokrát bylo deset. Ostatní padli za oběť vydrám,“ konstatuje předseda místní organizace rybářů Radomír Duchaj.
Podle Duchaje dravec vedle ryb likviduje i chráněné obojživelníky či mláďata v hnízdech vodních ptáků. „Nejhorší je, že mizí pstruzi, kteří do ašských potůčků svým genofondem patří. Až tu nebudou, nebude se přirozeně rozmnožovat ani vzácná perlorodka. Přivézt sem nějaký nepůvodní druh pstruha není řešení. Ryba pozná podle složení vody, že je jinde, a chová se tak, že ztrácí obranné reflexy. Prostě sem nepatří,“ uvedl Duchaj.
Změna v chovu
Podotkl, že je otázkou, jestli tu vůbec nějací pstruzi zbyli, zda se podaří rybu s původním genofondem, která tu po celé generace žila, vůbec obnovit,“ obává se Duchaj. Dodal, že malé podhorské potůčky a říčky, které mívají v létě často nedostatek vody, představují pro vydru prostřený stůl. Vodní živočichové se totiž v mělkém korytě nemají kam schovat. Přítomnost vydry se ukazuje jako velký problém i pro chovné rybníky.
Situace se za poslední dva roky vyhrotila natolik, že místní organizace rybářů musela přijít s novou strategií hospodaření. „V minulosti jsme dodávali pstruha do Karlovarského a Plzeňského kraje. S tím je konec, pstruha už nemáme. Co vysadíme, vydra kompletně sežere. Omezili jsme rovněž chov kapra. Nově se zaměřujeme na odchov ostroretky, jelce a mníka. Ty potom ve velikosti 6 až 10 centimetrů vysazujeme do řek,“ doplnil rybář.
Nejenom vydra
Zoolog z Agentury ochrany přírody ČR Pavel Jaška však vydru jako hlavní příčinu úbytku živočichů na horních tocích nevidí. Upozorňuje, že problém je daleko složitější, a varuje před zbrklými závěry, vytrženými z širšího kontextu. „Na horních tocích se v posledních letech silně projevuje klimatická změna a s tím související vysychání toků i mokřadního prostředí obecně. Mokřadní druhy tím samozřejmě zásadně trpí a ubývají,“ řekl Jaška.
S tím podle něho nemá vydra nic společného. „Samozřejmě je to predátor, nicméně těch predátorů je tam celá řada, například liška obecná, invazní mýval severní nebo norek americký. Pokud na potoce zbydou vinou sucha jen mělké kaluže, i přemnožená divoká prasata mohou zdecimovat tu trošku ryb, která zde přežívá. Jinými slovy netušíme, nakolik za ten úbytek může právě vydra,“ konstatoval Jaška.
Změna v hospodaření
Na Ašsku zatím neprobíhal systematický monitoring výskytu vydry. Jaška uvedl, že se ale nejedná o oblast, kde by populace predátora mohla dosahovat nějakých významných hodnot. „Dovolil bych si kvalifikovaný odhad, že zde žije do deseti dospělých jedinců na sto kilometrů čtverečních, což bude v rámci republiky hustota ve spodní třetině rozpětí početnosti. Tedy vydra na Ašsku jistě přemnožená není,“ zdůraznil Jaška.
Připomněl, že v kontextu vysychání krajiny je situace na vodu vázaných druhů velmi svízelná a řešením je komplexní obnova krajiny včetně vodního režimu. „Je třeba zabránit splachu chemie z polí, snížit rybí obsádky ve stojatých vodách, obnovit jejich přirozené vlastnosti a strukturu včetně navazujících mokřadů. Taková krajina má potenciál udržet jak pstruha nebo perlorodku, tak vydru, bobra nebo vlka,“ dodal Pavel Jaška.
12. srpna 2021 |
