Afgán má jedinečnou povahu, osobnost, je samostatný a má vlastní individualitu. Je to pejsek, který si ještě do nedávné doby musel poradit a vystačit v drsné přírodě Afghánistánu sám. Spoléhal jen na sebe a na svá rozhodnutí.
A to činí i dnes – má svou hlavu a sám se rozhoduje, co je pro něj v danou chvíli výhodné. Není to pes vhodný pro někoho, kdo vyžaduje bezpodmínečnou poslušnost. Potřebuje citlivý přístup, pochopení, čas a kompromisy.
Přesto všechno zvládá základní poslušnost, agility, tanec, ale nejraději má sport – dostihy a coursing, což je běh za taženou návnadou. Chrti loví takzvaně na viděnou, takže tento sport je pro ně naprosto přirozený.
„Moji pejskové bohužel vyrůstali a žili vždy v bytě. Ideální je samozřejmě domeček a zahrádka, ale bez problému mohou žít i v bytě. Jen je potřeba zajistit dostatek pohybu venku. Chrti milují pohodlí a vyvýšené prostory – pohovky, postele. Afgán není pejsek k boudě – je to pejsek s potřebou být uvnitř domu se svými pány,“ popisuje chovatelka Eliška Havránková z Prahy.
Pro případného zájemce může být podobné plemeno náhodným setkáním, stejně jako pro chovatelku. Toužila po plemeni, které zase tak moc lidí nemá. „Mám ráda velká plemena a nakonec zvítězil afgán. Nejdříve jako kamarád a společník a o chvilku později přibylo vystavování, coursing a chov. Zamilovala jsem si je díky jejich nespoutané povaze natolik, že se stali mou životní láskou,“ líčí vztah ke svým psům.
Nemalujme si to na růžovo
Tato rasa později psychicky dospívá, přibližně ve 2–3 letech věku. Záleží samozřejmě na pohlaví i individualitě zvířete. Do té doby jsou to taková velká psí miminka. „S často devastačními sklony v domácnosti, tím myslím hlavně okusování nábytku. Mají svou hlavu, takže výchova trvá déle a nikdy nečekejte 100% poslušnost a za každých okolností,“ vypočítává Havránková.
Další náročnou stránkou je péče o jemnou hedvábnou srst. Spousta lidí vidí krásného načesaného psa s dlouhatánskou srstí, ale už netuší, co se za tím skrývá – každých 14 dní koupání a česání, a to i sedm hodin v kuse. Z čehož pěkně bolí záda. Na srst se totiž při procházce chytá všechno: listí, větvičky, tráva, bodláky a všelijaký odpad včetně nedopalků cigaret. Takže i při procházkách je třeba odstraňovat průběžně nabalené věci na nohách.
Chovatelka přiznává, že hodně utrácí za speciální psí kosmetoku a zároveň si povzdechne, že sama tolik v parfumerii neutratí.
Afgán je dokonalý elegantní společník, který chce žít po vašem boku na vaší úrovni. Ne pod vámi jako podřízený, ale s vámi jako rovnocenný společník.
Chrta můžete chovat i jen jako společníka. Mnoho lidí ho má doma jako kamaráda, který často končí ostříhaný na krátko. „Z mého pohledu je to trochu škoda, protože pak si člověk může pořídit krátkosrstého chrta. Protože afgána dělá výjimečným jeho dlouhá jemná srst, kterou se odlišuje i od jiných chrtích plemen,“ říká Eliška Havránková.
Jak je na tom s nemocemi
Toto plemeno netrpí žádnými vrozenými vadami, jako je třeba displazie kyčelního kloubu. Nejsou nařízené žádné zdravotní testy. Ale hodně chovatelů nechává své psy testovat na DKK, oční vady, poruchy štítné žlázy a činnost srdce.
Chrti jsou jedni z nejstarších plemen psů na světě a vyvíjeli se v přírodě bez zásahů člověka. Lidé se na jeho „šlechtění“ podílejí jen přibližně 100 let, když se snažili křížit chlupaté s chlupatými (hlavně na výstavní účely) a méně chlupaté s méně chlupatými a dostihovými vlohami, a to pro sportovní účely.
Raději s papíry
V Česku se cena za štěně pohybuje od 15 do 30 tisíc korun. Záleží na kvalitě rodičů, vzdálenosti krycího psa, kvalitě samotného štěňěte a mnoha dalších aspektech.
I když nechcete s afgánem jezdit po výstavách nebo závodech, je dobré si jedince pořídit s průkazem původu, protože jen tehdy máte jistotu, že kupujete skutečně čistokrevného afgána. Znáte jeho rodiče i prarodiče.
Doporučuje se nechat si vyhotovit od chovatele smlouvu (bohužel to stále není u mnoha chovatelů samozřejmostí) a vyžadovat očkovací průkaz s potvrzením o několikero očkování a několikero odčervení štěněte. Dále by štěně mělo být očipované (případně tetované v uchu, i když od toho se ustupuje a převládá jen čipování). Štěně musí být bez výtoku z očí, nosu, bez zánětu v uších, zvědavé, s chutí k jídlu.
