Plné okno květináčů s nádherně kvetoucími africkými fialkami najdete v mnoha domácnostech. Nadšenci si mezi sebou dokonce mění listy od fialek různě zbarvených až po kultivary s kudrnatými či žíhanými okvětními lístky. Poměrně snadno z nich vypěstují nové rostliny.
Vyberte si z afrických fialek |
Jak je možné, že jsou právě africké fialky tak oblíbené? „Rostliny rodu Saintpaulia se poměrně snadno pěstují, vyhovují jim i bytové podmínky, nejsou příliš náročné na teplotu a světlo,“ konstatuje Eva Smržová, kurátorka Botanické zahrady Praha, do jejíž gesce zde africké fialky patří.
A dodává, že jejich obrovskou předností je právě možnost množení z listových řízků. „Navíc se velmi záhy zjistilo, že tyto rostliny snadno mutují a lze z nich tedy vypěstovat značné množství hybridů. Navíc se většina ze zhruba dvaceti zatím popsaných druhů dokonce bez problémů kříží navzájem,“ popisuje botanička. Upřesňuje, že některé zdroje uvádějí 15 existujících druhů a poddruhů, další dvacet.
U počtu vyšlechtěných hybridů je to ještě složitější, těch jsou bez přehánění tisíce „Už na začátku 20. století v roce 1936 americká firma Armacost & Royston uvedla na trh deset prvních vypěstovaných hybridů, jejichž rostliny kvetly modře a purpurově. Od té doby hybridizace značně pokročila a nyní existují hybridy všech barev s jednoduchými, poloplnými i plnými květy, různými tvary listů, existují i hybridy pestrolisté, s jednou růžicí či hybridy převislé,“ vypočítává barevnou i tvarovou škálu fialek Smržová.
Aby fialky prospívaly, opatrně se zálivkou
Naprostým základem je, že africké fialky upřednostňují menší květináč, vyžadují polostinné stanoviště a nesnáší přímý sluneční svit. Teplota 20 až 25 stupňů Celsia je pro ně ideální. Pestrolistým druhům ovšem podle zkušených pěstitelů více vyhovuje nižší teplota kolem 18 až 20 stupňů.
Burza fialekKlub Saintpaulia, specializovaná organizace Českého zahrádkářského svazu, sdružuje milovníky těchto afrických krásek od roku 2006. Jednou ročně pořádají ve spolupráci s Botanickou zahradou Praha burzu rostlinek i listů, letos již poosmé, a to tuto sobotu v Botanické zahradě Praha od 13 do 16 hodin.     Botanická zahrada pořádá společně s klubem Saintpaulia i samostatnou výstavu afrických fialek (letos od 29. května do 10. června ve skleníku Fata Morgana). |
Substrát pro pěstování by měl být lehký, porézní a mírně kyselý. Ideálně s přídavkem agroperlitu. A velmi důležitá je i drenáž. Africké fialky vzhledem k místu svého původu potřebují vyšší vzdušnou vlhkost, nesnesou však přemokřený substrát.
„K zálivce používejte vždy vodu pokojové teploty nebo o trochu teplejší, zalévejte do podmisky a přebytečnou vodu přibližně po hodině vylijte. Zalévejte jednou až dvakrát týdně podle potřeby. Občas fialky zalijte shora, abyste propláchli soli nahromaděné při povrchu substrátu. Dávejte pozor, aby voda nezůstávala na listech a v srdíčku rostliny,“ shrnuje zásady správné zálivky fialek kurátorka Smržová.
Pro bohaté kvetení je fialkám potřeba poskytnout dostatečnou a vhodnou výživu. „Nejdůležitějšími prvky jsou dusík pro tvorbu zelené hmoty, fosfor pro nasazování květů a draslík pro regulaci vodního režimu,“ radí zkušená pěstitelka z Botanické zahrady Praha.
Fialky rodu SaintpauliaObjevil je baron Walter von Saint-Paul-Illaire jako nové a vědě neznámé rostliny v pohoří Usambara v roce 1892 v tehdejší Německé východní Africe, dnešní Tanzanii. Poslal semena těchto rostlin svému otci do Německa, který je později věnoval Hermanu Wendlandovi, řediteli Královské botanické zahrady v Hannoveru. Ten je v roce 1893 popsal v časopise Gartenflora, pojmenoval je na počest objevitele Saintpaulia a zařadil do čeledi Gesneriaceae – podpětovité. Ještě v témže roce byly první komerčně vypěstované rostliny nabízeny firmou Benary z Erfurtu. Blízce příbuzné jsou Saintpaulie s dalšími oblíbenými pokojovými rostlinami rodu Streptocarpus. Podle nejnovějších studií je dokonce někteří systematičtí botanici řadí do tohoto rodu. |
