Mokřina pod nohama mi povolila a zabořil jsem se až po kolena.
"Toč to!" zavolal jsem na Mariána.
Než zapnul kameru, byl jsem v bahně do půli stehen, beznadějně zaklíněný mezi kořeny.
Hlavně že jsem dopoledne přirovnával tropický deštný les k zarostlému zámeckému parku, blesklo mi hlavou a za pomoci ochotného pygmejského stopaře jsem začal zachraňovat fotoaparát s těžkým teleobjektivem – a posléze i sebe.
Se stopaři v čele
Do základny Mondika jsme dorazili po desetikilometrovém svižném pochodu pralesem v půl jedné. Po krátkém odpočinku jsme se vydali v doprovodu stopařů za stříbrohřbetým gorilím samcem Kingem.
Kde všude žijí gorily a jak?Podle studie primatoložky Mgr. Kláry J. Petrželkové, Ph.D., gorily žijí ve dvou oddělených oblastech Afriky (na ploše cca 709 000 km²), které rozděluje asi 900 km široký pás konžského pralesa. Konkrétně se gorily vyskytují v Nigérii, Kamerunu, Středoafrické republice, Rovníkové Guinei, Gabonu, Konžské demokratické republice a Angole. Detailnější informace o životě gorilí rodiny - z kolika členů se skládá, kolik toho gorily sežerou za den a další - najdete přímo ve studii Kláry Petrželkové zde. |
Asi třicetiletý Kingo je vůdčím samcem jedné z nemnoha habituovaných (na přítomnost člověka přivyklých) skupin goril nížinných. Na rozdíl od goril horských je habituace tohoto druhu velmi složitá a dlouhodobá. Po řadu let chodí stopaři a výzkumníci dennodenně za gorilami nížinnými, aniž by je třeba jen zahlédli. To ve spojení se skutečností, že habituované skupiny žijí v pralesích, kam je nutné se kodrcat stovky a stovky kilometrů po rozbitých cestách a poté ještě pokračovat pěšky, vede k tomu, že každý rok vystoupí patrně víc lidí na Mount Everest, než navštíví takovouto gorilí skupinu.
"Pospěšte si," nabádali nás stopaři. "V lese je teď málo potravy, a tak gorily tráví hodně času v bažinách. Kingo byl už před hodinou na jejich okraji, a pokud zajde dál, nemáme šanci se k němu dostat."
Stopaři se ze základny Mondika vydávají pátrat po gorilím samci Kingovi.
Členové doprovodného týmu při odpočinku
Rychle jsme se tedy brodili bahnem, nohy si do krve rozdírali o trnité liány a balancovali na větvích, které nám stopaři pokládali přes nevypočitatelné mokřiny.
Když pro Lucku (reportérka ČT) uřízli dlouhou hůl, aby se o ni mohla opírat a sondovat terén před sebou, napadlo mě, že podobnou situaci možná před lety odněkud z podrostu sledovala gorilí samička Leah, která se posléze proslavila použitím klacku při přechodu bažiny na mýtině Mbeli. Na kameru jsem to však řekl jen v nesrozumitelné zkratce, protože mezi stromy začínalo prosvítat světlo z bažinaté mýtiny a stopaři už pomlaskávali, aby Kinga a ostatní gorily upozornili na naši přítomnost.
Gorily mají v tomto období v pralese málo potravy, hledají ji proto v bažinách.
Po prsa v bažině
Kingova skupina má jedenáct členů, přičemž poslední ze čtyř samic k němu přešla ze sousední skupiny samce Buky před deseti týdny. Kingo si ji nejprve držel ve své bezprostřední blízkosti a kdykoli se vzdálila, napadal ji. Současně ji však chránil před ostatními samicemi. Nyní prý už ji nechává poodejít, nicméně vztahy ve skupině, zejména mezi samicemi, jsou stále ještě rozkolísané.
Dál a dál jsme se prodírali okrajem bažinaté mýtiny. Podíval jsem se na hodinky. Tři hodiny. V šest bude tma a do té doby musíme být zpátky na základně. Naštěstí dřív, než se mě stačila dotknout beznaděj, zahlédl jsem mezi větvemi ohromného gorilího samce, po prsa ponořeného v bažině. Kingo!
Byl to úchvatný, neuvěřitelný pohled. Zvedl jsem fotoaparát a pořídil snímek. Jen jeden jediný.
"Pojď dál," začali mě ihned nabádat stopaři. "Pojď!"
Než jsem za ním bažinou vyrazil, abych se dostal blíž, vrhl jsem po Kingovi ještě jeden pohled. Právě ho míjela samice Mama s dvouměsíčním mládětem na zádech!
Vůdčího samce Kinga do bažiny postupně následují i další příslušníci skupiny.
Po dalších několika metrech se stopaři zastavili v místě, odkud se otevíral jedinečný pohled na bažinatou mýtinu. Mama s mládětem už byla pryč a její přítomnost i přítomnost dalších členů skupiny dávaly tušit jen zvuky ozývající se zpovzdálí.
Přímo před námi však byli dva mladí gorilí samci – a hned za nimi seděl v bahenní lázni ponořený Kingo. Co chvíli natáhl ruku, z bažiny si vytrhl kus "vodního jasmínu", máchnutím ho propral ve vodě a snědl. Působil klidně a současně impozantně.
Hodinu a půl jsme pak strávili v jeho společnosti. Bylo to půldruhé hodiny na vrcholku našeho Everestu.
Mondika, Kongo, středa 9. března
