Vesnice Bomassa, to jsou bílé domky, trávník, palmy a společenská místnost s pohodlnými křesly. Kbelíky vody na umytí a vlažné pivo ihned, internet možná později.
Ředitelství, kam docházejí sloni
Vzápětí se ve společenské místnosti objevil Thomas Breuer. Dva roky poté, co jsme se v Lipsku začali domlouvat, že bychom mu do Konga dodali několik tisíc výtisků knížky gorilích pohádek, dochází náš společný záměr naplnění. Mezitím se Thomas proměnil z primatologa, jehož proslavily mimo jiné záběry gorilí samice Leah měřící si holí hloubku bažiny (více zde), v manažera projektu Nouabalé Ndoki. Ten podporuje činnost stejnojmenného národního parku.
"Zítra mi sem přijede ministr, takže budu chodit v kravatě," poznamenal Thomas, když si na rozhovor pro Českou televizi oblékal tričko s Kiburim.
Primatolog Thomas Breuer při natáčení rozhovoru pro Českou televizi, na fotce vpravo s ředitelem pražské zoo Miroslavem Bobkem
Sešli jsme na břeh řeky Sanghy. Thomas se posadil na jednu z velkých pirog a začal vyprávět o nedaleké mýtině Mbeli. Působil na ní osm let – a kromě vědecky cenných poznatků zde objevil i svou konžskou manželku, která pro něj původně pracovala jako asistentka. Ostatně také během natáčení posedávala opodál.
Na mýtině Mbeli, která leží uprostřed tropického deštného lesa a je dostupná pouze na pirogách, bylo z pozorovací plošiny zaznamenáno v průběhu let celkem 410 goril nížinných. Nyní jich na mýtinu pravidelně dochází 140. Jde o devět solitérních jedinců a 14 skupin, které kromě stříbrohřbetého samce a mláďat čítají od jedné do deseti dospělých samic. Největší skupinu vede Gretzky.
"Gretzky jako ten hokejista?" podivil jsem se. "On vás Wayne Gretzky sponzoruje?"
"Nesponzoruje, ale mohl by," usmál se Thomas. "A dalšího samce bychom mohli pojmenovat třeba… třeba Schumacher!"
Naštěstí jsme tenhle nápad nestačili rozvinout. Přerušila nás Thomasova manželka: "Slon! Základnou prochází slon!"
Vyběhli jsme strmý břeh. Statný samec pralesního slona zrovna míjel kuchyň.
"Opatrně!" varoval nás Thomas. "Může být hodně nebezpečný!"
Zpovzdálí jsme slona sledovali. Mířil k Thomasovu domku.
"Jak je starý? Třicet?" zeptal jsem se.
"Čtyřicet," odpověděl Thomas. "Ať už jde… A hlavně ať mi zas nesežere prádlo."
Pralesní sloni prý mají mimořádnou zálibu v mýdle a čerstvě vypraném prádle. Také tento samec zamířil ke šňůře u Thomasova domu. Pak se ale otočil a zmizel v lese. Stačil jsem ještě pořídit fotografii: zleva Thomas, jeho spodky a slon.
Zbytek rozhovoru jsme v rychlosti dodělávali při zapadajícím slunci. Až při večeři, u které se scházejí všichni důležití pracovníci základny, pronesl Thomas to, co by se v televizi určitě moc pěkně vyjímalo: "Tady je můj život." Řekl to ale v takovém kontextu a takovým způsobem, že by těchto slov bylo pro kameru možná škoda.
Bomassa, pondělí 7. března
Knížky a omalovánky v klubu Ebobo
Slovo ebobo označuje v místním jazyce lingala gorilu. Klub Ebobo vznikl v Bomasse už v 90. letech právě s cílem přispět k ochraně goril a přírody vůbec a postupně se rozšířil i do širšího okolí. Pracuje na základě jednoduché myšlenky: vzdělávat děti a vzbudit v nich zájem. Víc o Klubu Ebobo.
Klub Ebobo (tzn. Gorila) vznikl už v roce 1998 a od té doby se jeho aktivity soustavně rozšiřují.
Větší děti od nás v Bomasse dostaly knížky gorilích pohádek (do každé rodiny jednu), menším jsme dali omalovánky, jež zatím existují pouze v české verzi, a ovšem také pastelky.
Ukazuje se, že omalovánky, které vyprávějí ucelený příběh, by mohly u menších dětí plnit obdobnou roli, jakou u těch větších sehrává naše knížka. Dospělé, z nichž mnozí neumějí číst nebo mají se čtením potíže, by pravděpodobně zaujal a oslovil komiks.
Bomassa, čtvrtek 10. března
