Majitelka restaurace Fat Free Ivana Procházková-Poláčková se jeví jako člověk z jiného světa. Ačkoliv si na zřízení provozovny vzala hypotéku osm milionů korun, vlastně ani neví, co ve vybavení kolik stálo. Působí tak trošku free, přesně podle části názvu svého podniku. Jako by jí víc záleželo na tom, aby si „udělala dobře“ tím, že si jde vyčistit hlavu někam do přírody, nebo že si z Dubaje přiveze hezkou kabelku.
Jenomže Pohlreich se na její podnikání dívá druhým, přísně střízlivým pohledem. A tak ho jako první věc napadá: proč nevydělává, když se v restauraci docela dobře vaří? A hned se obrací na majitelku: co udělala pro to, aby dala vědět lidem v okolí, že je tu otevřená nová restaurace?
Dozví se, že se Ivana už chystá, jen se pořád ještě neodhodlala, zřejmě se trošku stydí dát se všanc. A tak to televizní kuchař vezme pevně do ruky a „dokope“ ji, aby podnikla spanilou jízdu po okolí a ukázala, co všechno nabízejí.
S překvapením zjistil, že restaurace má obrovský potenciál budoucích strávníků, jen se nebát a jít přímo „na komoru“. Zatímco restauratérka denně produkuje asi 100 jídel, k tomu, aby provozovna prosperovala, by stačilo přidat čtyřicet nebo padesát jídel navíc, což by v jejím případě neměl být problém.
Zvlášť když má tři šikovné kuchaře, kteří jsou takto dost nevytížení. Jednoho na česká jídla, druhého na Itálii a třetího na Asii. A Pohlreich vzpomíná na své začátky, kdy sto jídel musel uvařit sám.
Další připomínky má ke konceptu: není tak důležité mít za každou cenu bezlepková jídla nebo jídla s minimem tuku, ale spíš přidat na čerstvosti, aby jídelna tolik nepřipomínala dietní závodku, ale restauraci. Přestože je to vlastně fast food, může nabízet dobré jídlo z čerstvých surovin. A připomene místní fenomén brněnského Zelného trhu, kde lze nakoupit vždy čerstvou zeleninu.
„Jste tak trochu v zajetí toho, co jste si nadiktovali na jídelním lístku. Měli byste spíš vařit z toho, co je právě čerstvě dostupné na trhu a tomu přizpůsobit lístek,“ radí.
Když se po čase do restaurace vrací, je v podstatě spokojený, jak se kuchaři s připomínkami vypořádali. Až na drobnosti, ale kdo zná Pohlreicha, ví, že si je tento fenomén televizního vaření nikdy neodpustí. Protože na jedničku vaří jen pán Bůh, na dvojku on a na trojku ti nejlepší z ostatních. Trochu naivní majitelce nepředá samolepku se hvězdami, sám ji nalepí na dveře. Musí ji nakonec upozornit někdo z personálu.
„Děkuju, taťko gastronomie. Jste dobrej, na Pražáka jste výbornej,“ neskryla nakonec dojetí majitelka Ivana.
Na celý díl se můžete podívat na stránkách iPrima.
