Při sledování dílu, který Prima odvysílala v pondělí večer, mohou mít diváci tak trochu pocit, že se vrátili v čase. Když při návštěvě restaurace v Luži přistanou na stole velmi neumělé napodobeniny světových kuchyní od Itálie po Mexiko, šéf opět perlí, jak to umí jen on. Situaci zachraňuje jen poctivá česká klasika, která by Pohlreichovi na jídelníčku úplně stačila.
Stejnou klasikou, ovšem v ne zrovna nejšťastnějším smyslu toho slova, pak je kuchař-amatér vládnoucí kuchyni. Jen improvizuje a zkouší vařit, cokoliv ho napadne nebo co mu kdo doporučí. Vše si dělá po svém, jiný názor ho nezajímá, ani šéfovy rady nedokáže přijmout úplně snadno. Upřít se mu ovšem nedá pracovitost, tah na bránu a upřímná snaha i s minimem prostředků hospodu učinit co nejútulnější pro hosty.
To umí šéf ocenit. Navíc je mu sympatické, že člověk, který si odseděl pět let za hloupé padělání stokorun, už osm let tvrdě maká v kuchyni. Byť jen proto, aby se dopracoval ke stejnému cíli, tedy penězům - ovšem legální cestou.
Provozovatel hospody Vídeň Arnošt Petráň už má prostě něco za sebou. Za svůj život zkusil ledacos a je ochoten dát vše do toho, aby s něčím konečně uspěl. Šéf je pro něj guru, takže se jeho radami řídí, ale jen do určité míry.
Deset let stačí...Populární pořad Ano, šéfe! se začal natáčet v roce 2008, o rok později se objevil na obrazovce TV Prima. V aktuální premiérové sérii míří do finále posledními šesti díly, ve kterých se opět snaží nakopnout tápající či neprosperující hospody a restaurace v nejrůznějších koutech republiky. |
Obhájil si před ním dokonce i „zámecké dukátky“ ze své nabídky - tedy prapodivné smažené jídlo, které zkřížilo smažený sýr se šunkou a kuře s broskví se špízem, to vše posypané balkánským sýrem a zalité sladkou chilli omáčkou. Jednoduše proto, že jeho hostům se trefilo do chuti.
Že by se šéf na „stará kolena“ smiřoval s tím, že pokud někdo vaří z čerstvých surovin, ať si klidně servíruje i smažák a kuře s broskví? Protože co naděláte, když si to hosté žádají a chodí k vám na podobný „majstrštyk“ cíleně? I podnik na maloměstě se nějak uživit musí, ani šéfova hvězdička to za nikoho neudělá sama. A jak šéfovi jednou argumentovali na Moravě: „Oni to jijou“.
