Bedla zardělá

Bedla zardělá | foto: www.houbar.cz

Bedla zardělá (Leucoagaricus leucothites)

Jak vypadá

. Zajímavosti a rady

midiBedla zardělá bývá často zaměňována za některé druhy pečárek, avšak její lupeny na rozdíl od nich nehnědnou ani nečernají.

Voní silně po ovoci, takže byste si ji neměli splést třeba s pečárkou zápašnou, která naopak nepříjemně zapáchá po karbolu.

Bedla zardělá je dosti podobná rovněž jedlé bedle odřené (Macrolepiota excoriata), která se liší drobnými šupinkami na klobouku s hladkým, hnědavým hrbolem uprostřed a trvale bílými lupeny.

Klobouky jsou 4 - 8 cm široké, v mládí polokulovité, pak sklenuté až rozložené, zprvu pýřité, záhy zcela hladké, bílé, na temeni naokrovělé, naspodu se zprvu bílými, v dospělosti pěkně růžovými lupeny. Třeň je hladký, bílý, 6 - 10 cm dlouhý a 5 - 8 mm široký. Nese nahoře bělavý, brzy miznoucí prsten. Voní ovocně, výtrusy má bezbarvé.

Kde a kdy roste

Bedla zardělá roste hojně až velmi hojně od července do října mimo les v trávě, zahradách, parcích, na pastvinách a podobně; někdy houfně.

Je jedlá. Z kulinářského hlediska se k bedle zardělé chovejte jako k bedle vysoké nebo červenající. Klobouky můžete smažit v trojobalu nebo na sádle a kmínu. Sušte pouze v případě, že usušené plodnice nebo třeně rozemelete na prášek a použijete jako výborné houbové koření.