"Cidova diagnóza v praxi znamená, že se mu obtížně dostává okysličená krev k mozku. Stačí krátké přiškrcení na obojku a okamžitě omdlívá. Navíc se mu každým stresem a námahou zvětšuje srdce, jak se snaží krev protlačit o to větší rychlostí. I přes neustálé nepříznivé prognózy veterinářů je ale stále při síle a bez větších obtíží zatím žije bez léků," vysvětluje jeho majitelka.
Mávnutím proutku z mazlíka pes baskervillský
Před dvěma lety Dominika nastoupila jako prodavačka do malého zastrčeného krámku v Karlíně. S místními nikdy neměla jediný konflikt, přesto byla ráda, že pes může chodit do obchodu s ní. I proto, že tam bývala sama a občas se i trochu bála.
Když přišel zákazník, Cida vždy zavřela do zázemí za obchodem, aby nikoho neobtěžoval. V inkriminovaný den vešel do dveří obrovský chlap jen chvilku poté, co otevřela. Přestože z něj měla už od pohledu husí kůži, zavřela psa dozadu jako obvykle.
Na dotaz "Co si budete přát," chlap lámanou češtinou spustil, že ji sleduje už od Florence, že je z Makedonie a hledá tady přítelkyni. Za pultem stál tak, že by na Dominiku hravě dosáhl. Ta se ani nepohnula, naprosto ochromená hrůzou. Pozvání kafe odmítla s tím, že má přítele, což ho rozčililo a začal Dominice nadávat.
Už chtěla sáhnout po mobilu, že zavolá policii, když ji chytil za ruku a začal přelézat pult. "Nikdy jsem nepochopila, jak se to stalo, ale v tu chvíli se ozvalo škrábnutí o dveře a během dvou vteřin stál vedle mě Cid. Sama bych ho nepoznala: stál nehnutě, ocas nahoru, hrudník nafouklý vzteky, koukal tomu muži zpříma do očí a temně vrčel. Potom jedinkrát štěknul," vzpomíná Dominika na chvilky napětí.
Ve vyprávění slečna pokračuje už s úlevou: "Nikdy jsem neviděla tak velkého chlapa tak rychle zmizet, i když za sebou nezapomněl zavřít dveře." Pak už si jen pamatuje, jak byla polomrtvá strachy a z toho respekt vzbuzujícího bojového psa vedle ní se zase stal její miláček, který se ji s typickým "stafordím" úsměvem snažil rozveselit.
"Nikdy předtím ani potom si žádné dveře neotevřel, ani se o to nepokusil, a nikdy na nikoho nepouštěl takovou hrůzu. Po tomto zážitku je pro mě můj pes ten největší hrdina na celém světě," je přesvědčena o dokonalosti svého psa Dominika, která už teď má "amstafíky" dva. Před měsícem Cidovi pořídila kamarádku, Afrodithe Hardy Workaholic.
Hlasovat můžete do konce záříPříběh Dominiky Miškovské a Cida je jedním z 340, kterými lidé nominovali 98 koček a 242 psů, mezi nimi i 26 profesionálních hrdinů do soutěže o titul Můj hrdina. Mezi 15 finalisty, pro které můžete až do konce září hlasovat, je mimo jiné fenka, která zachránila paničku před divočákem (viz předchozí článek), kočka, která vzbudila majitele při požáru (viz předchozí článek) či asistenční fenka, která umí rozpoznat srdeční záchvat (viz předchozí článek). Hlasující zatím rozdělili 4 850 hlasů, vy můžete poslat další. "Cílem naší ankety od počátku bylo, aby se mezi veřejnost dostala informace, že psi nejsou jen ti zlí trhači, ale že kočky a psi jsou pro mnohé lidi nedílnou součástí života. Řadě lidí pomáhají překonávat životní trable už jen tím, že jsou, psi pomáhají vozíčkářům či nevidomým, zvedají náladu lidem a dětem v nemocnicích, pomáhají s rehabilitací těžce pohyblivých pacientů. A není to pro ně žádný relax, ale pořádná dřina," vysvětluje manažerka Lucie Speváčková ambice letos spuštěného projektu. |
