Ačkoli se do Evropy dostala až po objevení Ameriky, brzy tu zdomácněla. Nejprve se pěstovala v klášterních zahradách, proto se jí taky někdy přezdívá kapucínka, později snad před každou chalupou.
Naše prababičky ji mylně nazývaly „řeřicha“, což někdo říká dodnes. Že je hezká, bylo jasné hned, ale popularitu si postupně získala i jako chutná zelenina a zejména účinná léčivka.
Kvíz: Otestujte se, co o lichořeřišnici víte |
Jako přírodní antibiotikum se označuje řada rostlin, ale lichořeřišnice větší je v tomto směru opravdová přebornice. Dokáže si poradit s většinou patogenních bakterií: se stafylokoky (včetně obávaného „zlatého“), streptokoky, salmonelou, escherichia coli i dalšími druhy.
A na rozdíl od chemických antibiotik nepoškozuje střevní mikroflóru a nedráždí žaludek. Do určité míry působí i proti virům a plísním.
Lichořeřišnice se hodí pro každého
Výrazných antibiotických schopností lichořeřišnice se využívá zejména při léčbě zánětů v močovém ústrojí, ve vaječnících a při respiračních infekcích, ale pomáhá i na zánětlivá onemocnění střev či kůže.
Pro tento účel se má užívat dvakrát až třikrát denně: začne působit zhruba za hodinu až dvě, účinky postupně zesilují, ale po asi deseti hodinách zase odeznívají, takže je třeba dát si další dávku v podobě tinktury, čerstvé šťávy či výluhu z drcených semen, listů i květů.
Může se užívat i preventivně proti infekcím, doporučuje se i při chronických zánětech, při astmatu, žaludečních vředech, na ekzémy, proti vypadávání vlasů a dalších potížích.
Lichořeřišnicí se nepředávkujete, nejsou známy žádné negativní vedlejší účinky a mohou ji konzumovat i děti a těhotné a kojící ženy.
