„Lidé mají stále pocit, že když se kdysi topilo kamny v bytě, tak přece žádné přívody vzduchu neexistovaly. Jenže se podívejte, jak vypadají byty teď. Proti dřívějšku jsou dnes byty i domy často velice dobře izolované a vzduch je tak v takovém případě žádoucí dodávat kamnům právě prostřednictvím takzvaného CPV, tedy centrálního přívodu vzduchu,“ vysvětluje Tomáš Sádecký z internetového portálu GIVE.cz, který mezi zákazníky průzkum prováděl.
Obecně se udává, že kamna na kilo paliva dokážou spálit kyslík z 15 kubických metrů vzduchu. „Takže když máte běžný obývák, vystačí vzduch tak na čtyři pět kilo dříví. Proto je dobré vzduch zajistit kamnům odjinud, například z technické místnosti, ze sklepa nebo přímo z fasády domu“ dodává.
Příčinou této neznalosti vidí v tom, že začíná stavět generace, která kamna zná jen z chalupy, kde hořely díky netěsnostem. Jenže když teď chtějí stavět svůj dům, tak nejradši v pasivu a často počítají s tím, že ho celý vyhřejí jedněmi krbovými kamny.
Ideální je počítat s použitím krbu už v projektu. Pak je možný přívod vzduchu zabudovat přímo do podlah. „Přívod by neměl být delší než pět metrů,“ upozorňuje Sádecký.
Podle něj je možné najít řešení i při rekonstrukcích. „Většinou se můžete probourat do sklepa, garáže, na fasádu, použít nepoužívaný komínový průduch. I když to není ideální řešení, je možné probourat se třeba do chodby, jde o to, aby se kyslík neodebíral z místnosti, která je nejvíce obývaná.
Dalším problémem je, pokud se někdo pokouší použít kamna bez zapojeného přívodu vzduchu v utěsněném bytě, kde je zároveň umístěná digestoř. Typicky když je obývák spojený s kuchyní s dostatečně výkonnou digestoří. Pak se může stát, že se po zapnutí digestoře otočí tah v komíně. Zplodiny hoření se tak mohou dostat i do obytného prostoru, což může vyústit až v nebezpečí otravy oxidem uhelnatým.
