Nyní má plemeno za sebou 18 let novodobého chovu a těší se stále větší oblibě. Když byl chov v roce 1994 ještě v plenkách, narodilo se pouhých 15 štěňat. Před dvěma lety už to bylo rekordních 105 štěňat. "A pokud vyjdou očekávání chovatelů, toto číslo letos překonáme," říká nadšeně Hochmanová.
Strakáče chová od roku 2002. "Jejich nevšední voříškoidní vzhled mě zaujal už v roce 1986, kdy jsem ho poprvé zahlédla v encyklopedii. Za svůj život jsem vystřídala řadu psích plemen, ale český strakatý pes je jednoznačně nejúžasnější," říká chovatelka dnes. Evidentně není jediná, která si to myslí. Toto české plemeno se umístilo v anketě čtenářů iDNES.cz jako 24. nejkrásnější (čtěte Čtenáři iDNES.cz zvolili 30 nejkrásnějších psů. Vyberte si). Na rajce.net najdete spoustu jeho krásných fotek, některé z nich jsme si vypůjčili do fotogalerie. A koho plemeno opravdu zaujalo, info od poradkyně chovu najde na www.strakaci.cz.
Takový český Jack Russel se šťastnou povahou
"V současné době zaznamenáváme rostoucí zájem o toto plemeno. Souvisí hlavně s popularitou typově podobných plemen, jako je Jack Russel a podobní bezúdržboví psi (víc v článku Jack Russell i Parson Russell teriér, psi pro radost ze života). A s odklonem od plemen, která vyžadují například speciální péči o srst," pokračuje chovatelka.
Fenka Berenika a pes Benedikt od chovatelky českých strakatých psů Ireny Hochmanové.
Dnešní strakáč je velice vnímavý a učenlivý společník. Jde o klidného psa rodinného typu, který bez problémů zvládá dnes tak populární agility či canicross. Ale současně je nesmírně tvárný, přítulný a přátelský.
"Strakáč se hodí v podstatě pro každého, kdo se naučí mu rozumět. Štěně, které od nás odchází je tabula rasa. Samozřejmě se se štěňaty mazlíme, hrajeme si s nimi a stará se o ně jejich matka. Hodně však záleží na tom, co štěněti vtiskne jeho nový majitel," popisuje chovatelka. A ze zkušeností dodává: "Mohou být vcelku závisláci, štěně se musí na samotu navyknout. Do dospělosti je každý odchod pána pro jakéhokoliv psa veliký stres."
Více o tomto ryze českém plemeniČeský strakatý pes byl vyšlechtěn pro ryze laboratorní účely v 50. letech 20. století. Původně se nazýval Horákův laboratorní pes podle kynologa Františka Horáka. Sloužil především k testování epilepsie, byla na něm rovněž odzkoušena první československá transplantace ledviny. Dnešní zástupce plemene je pes střední velikosti, který je ve většině případů krátkosrstý, vyskytují se však i dlouhosrsté exempláře. Existuje ve dvou zbarveních, černo-žluto-bílém nebo hnědo-žluto-bílém, vždy s tečkováním. Kvůli experimentům, které na něm byly prováděny, se u některých jedinců může vyskytnout epilepsie. Možné jsou u strakáčů i problémy s pohybovým aparátem. V současné době je v České republice zhruba 750 až 800 zástupců plemene, od štěňat až po veterány. Plemeno není uznáno na nejvyšší úrovni FCI a může se tedy vystavovat jen u nás a na Slovensku, což brání jeho většímu rozšíření. |
Strakáč je i pro začínající chovatele
Nad pořízením strakáče nemusí váhat ani doposud nezkušení pejskaři. "Je to pes i pro začátečníka, který je ochoten přijmout rady od zkušenějších kolegů. Je důležité nezanedbat výchovu a klidně navštěvovat i psí školku nebo se psem absolvovat základní výcvik," radí zkušená chovatelka.
Tříletá Cikorka, fenka českého strakatého psa.
Fenka Elektra ze smečky chovatelky Ireny Hochmanové.
Pravá psí pranice
Český strakatý pes je i velký hlídač, přesto zůstává milým a citlivým společníkem. I když si své teritorium hlídá, s klidem snáší i návštěvy cizích lidí. A jakmile pochopí, že návštěva nepředstavuje nebezpečí, zůstává klidný.
Většinou se dobře snáší i s ostatními psy. "Rozhodně si však nenechá nic líbit," vyzdvihuje vlastnosti strakáče Hochmanová. "S kočkami problém také nemají. A jeden strakáč od nás má za nejlepšího kamaráda dokonce zakrslého králíka," popisuje se smíchem chovatelka.
