Projekt tohoto pásu, odborněji biokoridoru, realizuje Hnutí Brontosaurus pod odborným dozorem Magistrátu hlavního města Prahy a Městské části Praha 12. Od počátku byl projekt připraven tak, aby se do výsadby zapojila veřejnost.
Podle místostarostky Evy Tylové Městská část Praha 12 změnila hospodaření na svých zemědělských pozemcích. „Hospodaří se tu bez chemie s prvky agrolesnictví. Vysazujeme ovocné sady, remízy a biokoridory jako ten v Cholupicích, který odděluje městský pozemek od pozemků jiného vlastníka,“ tvrdí.
Původní záměr, aby přišly sázet děti z pražských škol, covidová karanténa neumožnila. Ale Hnutí Brontosaurus s MČ Praha 12 využily dobrý příklad z Mníšku pod Brdy – rodinné sázení.
Principem je, že sázet jdou rodiny, kde mezi sebou nemusí mít roušky, a navíc dodržují odstup, který je dán sponem sázení (v tomto případě to byly bloky jednotlivých druhů keřů). A je to také pracovní činnost, kterou nelze vzhledem k roční době odložit
Jak se sází biokoridor
Vlastí pás dřevin je dlouhý okolo 300 m a v nepravidelném sponu se zde střídají například duby, jeřáby ptačí, jeřáby břeky, jilmy drsné, javory babyky, lípy a hrušně polničky. Z křovin má velké zastoupení líska obecná, dřín obecný, kalina obecná, zimolez pýřitý, trnka obecná, šípek obecný, brslen evropský, řešetlák počistivý.
Na jaře se počítá s tím, že ještě budou zasety bezy černé, které se prakticky ve školkách nepěstují. Některé druhy dřevin se nepovedlo sehnat, ale je předpoklad, že je tam postupně v podobě semen zanese vítr či ptáci.
Až se keře rozrostou, pás by měl být široký asi osm metrů, proto vlastní výsadba probíhá do čtyřmetrového zkypřeného pruhu, kde se počítá asi s metrem a půl z každé strany jako s rezervou na rozložení koruny křovin.
Dřeviny v biokoridoru se vybírají tak, aby podpořily druhovou rozmanitost hmyzu, potravinové a hnízdní příležitosti pro ptáky a drobné obratlovce. Zkrátka nepřijdou ani místní obyvatelé, ti si tu budou moci nasbírat třeba lískové oříšky nebo plody dřínu pro džemy či likéry.
Pomáhají i učňové s vadou sluchuDalším partnerem výsadby je odborné učiliště z Komořan, kde výsadbu uvítali jako výukovou činnost svých žáků. Protože v učilišti jsou žáci s vadou sluchu apod., mají „rouškovou výjimku“ – musí se „slyšet“ přes rty. |
A navíc, biokoridor postupně sníží vítr, který přes otevřenou krajinu naráží na první domy Cholupic. Pestrost dřevin přinese pro včely první jarní květy a na podzim červená a bronzová barva plodů a listí spolu se zlatavou barvou listí dubů, javorů a keřů oblast rozjasní.
Do rozmáčené půdy těžká technika nemohla
Vlastní výsadba probíhá trochu netradičně – celý pás pro výsadbu zkypřil lehký rotavátor, v době zahájení výsadeb silně promáčená půda neunesla zemědělské stroje. Nakypřením celé plochy se výrazně snížila fyzická náročnost výsadby a ve své podstatě práci zpřístupnila i malým dětem, které tak mohly sázet keře.
Jámy pro stromy vyhloubil lehký bagřík, který opět nerozjezdil louku jako několikatunové bagry. Malý bagr má navíc výhodu, že na rozdíl od svých „plnotučných“ bratrů při hloubení jámy neutuží okraje jam.
Sazenice v jámě se umístí tak, aby kořenový krček byl přibližně s úrovní terénu. Do zeminy, kterou je jáma zahozena, se přidává hydrogel, který umí zadržet vodu v období, kdy je méně srážek.
Okolo velkých sazenic se následně instalují kůly tak, aby byly mimo kořenový bal. U malých sazenic stromů se kůl zatluče před výsadbou.
Následně se na kmínek instaluje chránička kmene a okolo celého trojbloku drátěnka, která omezí okus koruny vysokou zvěří. A vše se zalije asi 100 l vody na velký strom.
Na fotografiích je patrné, že spon dřevin je nepravidelný. Jde o to, aby se pás dřevin více podobal tomu, jak to vypadá v přírodě, „jak to tam nalétne“. Tedy žádná městská pravidelná alej.
Ochrana proti hrabošům
Výsadba probíhá s důrazem na velké množství hrabošů na přilehlé louce a poli. Velké stromy se sázejí do jemného černého pletiva, které hrabošům omezí přístup ke kořenům.
Ale dva tisíce vysazených keřů ekonomicky není možné mechanickým opatřením chránit, jedy navíc ekologové odmítají. Ale do biokoridoru budou instalovány berličky pro dravce – poštolky již využívají kůly i vyšší dřeviny.
V příštím roce budou klíčové zálivky. Podle místních zářez městského okruhu v této oblasti strhl spodní vodu. Lidem ubyla voda ve studních, vyschla nedaleká tůň.
Půda je zde těžká, jílovitá, proto nakypření celého pásu může zlepšit vsakování srážkových vod a zálivek, nemusí rychle odtéct z terénu. Dalším problémem jsou již zmínění hraboši. Což je obtížně řešitelné. Nezbývá než věřit, že si příroda úspěšně poradí.
