. Nejčastěji chované želvyZe suchozemských želv jsou v domácnostech nejčastěji chovány tři druhy: dva pocházející z Balkánu, tedy želva zelenavá (Testudo hermanni) a želva žlutohnědá (Testudo graeca), a asijská želva stepní (čtyřprstá) (Testudo horsfieldi). Všechny tyto druhy mají podobné nároky na životní podmínky. V přírodě obývají suché biotopy – stepní, křovinaté a skalnaté oblasti. |
Suchozemské želvy mají silně zkostnatělé, vysoko vyklenuté krunýře pokryté rohovinovými destičkami. Prsty na kulatých sloupovitých nohou srostly v jedno silné chodidlo, přečnívají pouze drápy. Přední nohy kryjí zepředu silné šupiny, které po zatažení hlavy chrání vstup do krunýře. Hlava je většinou kulatá, na kratším krku (s výjimkami). Do krunýře se vždy zatahuje pozpátku, krk se uvnitř esovitě stáčí ve svislé poloze. Oči jsou malé, umístěné po stranách hlavy. Hmotnost se pohybuje od několika set kilogramů (želva sloní, obrovská) po početněji zastoupené drobnější druhy (do jednoho kilogramu). Suchozemské želvy bývají dlouhověké, mnohé se dožívají 50 až 100 let, někdy i více.
Jak je poznáte
Substrát by měl odpovídat přirozeným nárokům suchozemských želv. Nejlepší jsou malé oblázky nebo čistý říční písek. Vrstvu substrátu pravidelně provzdušňujte a v případě potřeby vyměňte.
Topení lze nejsnáze zajistit žárovkou (25 W) zavěšenou v keramickém květináči asi 20 cm nad úrovní dna. Umístěte ji mimo střed terária a položte pod ni plochý vyhřívací kámen. Tím na jednom místě zajistíte teplotu kolem 30 oC, zatímco v opačné části se může želva podle potřeby ochladit. Žárovka nemusí svítit po celý den, stačí 10-12 hodin.