Záhostice jsou obyčejnou vískou nacházející se nedaleko od Tábora. A já tu poprvé v životě právě ochutnávám čerstvě nadojené velbloudí mléko.Je vlažné, sladší a chutná sametově. (O velblouďatech více v článku zde.)
Je od koho „brát“, vždyť jen před pár dny se tu totiž narodilo velbloudě. „Mléko je velmi jemné, do kafe je úplně ideální,“ říká při dojení chovatelka Žaneta Krátošková, majitelka největší velbloudí farmy v Česku. Je 20. dubna a sněží. Velbloudy to ale netrápí. Přelézáme ohradu do výběhu a zvířata svou „mámu“ obklopí tak natěsno, až se ztratí v hradbě chlupatých těl.
Lásku cítí 37letá Žaneta ke ‚korábům pouště‘ už mnoho let. „Začalo to v Austrálii, kde jsem náhodou narazila na farmu hluboko v buši. Zeptala jsem se, zda bych u nich mohla za byt a stravu pomáhat. Souhlasili, a tak jsem získala své první zkušenosti. Dokonce jsem jezdila velbloudí závody,“ vzpomíná.
Po takovém zážitku měla jasno, že se nějakou podobnou farmu pokusí vybudovat i doma v Česku. „První tři zvířata jsem koupila pár let po návratu od ‚protinožců‘ z cirkusu Berousek. Zaplatila jsem za ně kolem 300 tisíc korun,“ popisuje 10 let staré začátky. U tří dvouhrbých zvířat to ale neskončilo, chovatelka sháněla další a další. Dnes se jich ve výběhu prohání dvanáct.
„Kromě cirkusu je mám z několika českých zoologických zahrad, některé jsem dovezla z Německa a Polska, další se tu už narodili,“ vypočítává. Koupit velblouda přitom vůbec není levná záležitost. „Velbloud se dnes prodává za pět až osm tisíc eur (135 až 216 tisíc korun, pozn. red.). Záleží, zda je to samec či samice a jaké umí povely,“ vysvětluje chovatelka.
Žaneta Krátošková se stará o 12 velbloudích krků, což není jednoduché. Zvířata si na sebe musí vydělat.
Starat se o dvanáct hladových velbloudích krků není jen tak. Měsíčně toho sežerou za 13 tisíc korun. Když jsou nemocní, tak roční péče veterináře vyjde i na 100 tisíc. „Letos jsou naštěstí zatím zdraví, nejčastější mívají zástavu bachoru, což se jim stane, když je někdo něčím nevhodným nakrmí. Už několikrát jsem musela návštěvníkům vynadat. Velbloud pak má ukrutné bolesti, přestane žrát, hubne a může pojít.“
Couvání na povel
Aby farma mohla při takto vysokých nákladech fungovat, velbloudi si na sebe musí vydělat. Vozí návštěvníky a také se předvádějí na nejrůznějších akcích. Skoro každý víkend mají nějaké představení. „Nejstarší je 22letý Mohammed, pro projížďky s lidmi je ideální. Dále třeba Kája, Aladin nebo Sába. Učím je chodit na vodítku, lehat a zvedat se na povel nebo couvat na tlak,“ popisuje chovatelka.
„Jezdíme třeba za dětmi do školek a škol, na různé oslavy, průvody a společenské akce,“ dodává. Největší „makačka“ pro některá ze zvířat Žanety Krátoškové přichází trochu paradoxně v zimě, zejména na Vánoce v takzvaných živých betlémech.
„Hlavně pracují ti dva nejšikovnější, vydělávají na zbylých deset, kteří jsou buď už moc staří, nebo se povelům teprve učí,“ podotýká. Záhostická farma je pro letošní rok návštěvníkům oficiálně zavřená, protože se přebudovává sociální zázemí. Když se však někdo i tak po cestě okolo přijede na velbloudy podívat, majitelka je podle svých slov zvířata prohlédnout nechá.
Široký úsměv i plivanec
Sledovat souhru mezi chovatelkou a jejími svěřenci je zábavné. Když mezi ně vejde, zvířata jí projevují náklonnost mimo jiné i mimikou, která připomíná široký úsměv. Ovšem nenechme se ukolébat přátelským chováním těchto sudokopytníků, velbloud totiž může být i pořádně nebezpečný tvor.
Velbloudí „viagra pouště“Ač má velbloudí mléko řadu pozitiv, Žaneta Krátošková se jej prodávat nechystá. Prý by to nejspíš neprošlo přes úředníky. V Evropě bylo totiž velbloudí mléko dlouho tabu, až poslední tři roky je jeho prodej Unií povolen. Dováží se zejména z farem ve Spojených arabských emirátech. Cena je přibližně 300 korun za litr, kopeček zmrzliny vyjde na 120, čokoláda na 250. „Oproti čerstvému kravskému je lehčí, méně tučné a má vyšší obsah vitaminu C,“ říká chovatelka. Je vhodné zejména pro alergiky. Oblíbené je v Indii, kde ho nazývají „viagrou pouště“, prý totiž funguje i jako afrodiziakum. |
„Zejména chovní samci jsou zlá zvířata. Pudově na ostatní velbloudy, ale i třeba na lidi, útočí. Jednoho jsem tu měla, ohnal se po mně a zakousl se mi do trička. Kdyby nebylo volné, tak mi vykousne kus boku,“ překvapuje Žaneta.
Nebezpečné může být i kopnutí, pořádně nepříjemná je také oblíbená velbloudí obrana: plivání. „Už jsem pár zásahů schytala do obličeje, je to smradlavá zelenavá tekutina složená ze slin a natráveného obsahu žaludku,“ popisuje.
Zvířata z farmy, kde jsou i kozy, lamy nebo poníci, si někdy dělají naschvály jak rozpustilé děti. „Jeden malý poník umí podlézat ohradu a provokuje ostatní zvířata.Jednou se rozhodl navštívit velbloudy a jedna ze samic ho naschvál zalehla a dusila ho. Když jsem to zahlédla, poník už chrčel, naštěstí jsem velbloudici odehnala včas,“ uzavírá vzpomínkou.
