Čínský chocholatý pes vznikl pravděpodobně genetickou mutací. V Číně byl známý...

Čínský chocholatý pes vznikl pravděpodobně genetickou mutací. V Číně byl známý už před naším letopočtem. | foto: Jan Šimeček

Čínský chocholatý pes je radostný divoch pro sportovce i milovníky televize

  • 14
Na první pohled vypadá jako pes do tašky, co se rád nosí. Podle chovatelů však klidně s vámi zvládne týdenní túru na kole a vydrží s dechem. A když upadnete a zlomíte si nohu, klidně vám bude měsíc v posteli dělat společnost.

„Většina lidí, co znám, brzy neodolá a pořídí naháči ještě kamaráda. Nežárlí na sebe, naopak si hrají a dobře spolu vycházejí,“ říká poradkyně chovu čínských chocholatých psů Ilona Dandanová. Výhoda dvojice pejsků vidí také v tom, že se zabaví, když je páníček v práci.

Základ pohodového soužití člověka se psem vidí v tom, aby se pes už od štěněte učil nevýt u dveří. To bývá často u nevychovaných psů příčinou sousedských sporů. „V optimálním případě ten pes skoro celý den prospí. Ale počítejte s tím, že pejskovi to pak musíte vynahradit, aby se vyběhal,“ upozorňuje Dandanová.

Společník u televize i pro sportovce

Tento naháč je výjimečný tím, že je se hodí pro každého. Bude společníkem babičce nebo dědečkovi, kteří tráví většinu času doma, stejně tak si užije čas s aktivním majitelem, který běhá nebo jezdí na kole.

Je velmi chytrý a učenlivý, takže hodně lidí s ním dělá různé psí sporty, agility, na sociálních sítích dokonce najdete i příklady toho, jak se tančí s tímto plemenem. Na druhou stranu se využívá i jako terapie v případech, kdy je potřeba zahřívat tělo kvůli různým svalovým atrofiím. Naháč má totiž vyšší povrchovou teplotu těla, takže působí jako elektrická dečka.

Plemeno čínský chocholatý pes má dvě variety. Jedna je osrstěná (říká se jí labutěnka) a naháč. „Naháč nese speciální gen pro lysost. Když spojíte dva naháče, může se stát, že budete mít samá chlupatá štěňata nebo kombinaci. Totéž se stane, když spojíte chlupáče a naháče. Ale když máte dva chlupáče, nikdy se nemůže narodit nic jiného než chlupáči,“ vysvětluje poradkyně.

Pes téměř bez nemocí

Jednou z velkých výhod čínského chocholatého psa je jeho dobrý zdravotní stav. „Často se říká, že v zimě se mu musí kupovat oblečky, aby nenastydl, ale to není pravda. Pokud v zimě jdete jen venčit, nic se mu nestane a sám si řekne, že už chce domů. A to samé v létě. Pokud ho neberete k moři, není ho třeba mazat krémem proti spálení. To jednou někdo řekl v televizi a od té doby se to traduje,“ horuje.

Doporučuje s ním zacházet jako s každým jiným psem. Když jdete s malým čínským chocholatým psem a míjíte velkého psa, rozhodně nedoporučuje přehnaně reagovat, brát psa do ruky. „Tím dosáhnete jen toho, že se z toho psa stane bojácný trouba.“

Čínský chocholatý pes

Je to pes menšího vzrůstu se středně silnou až jemnou kostrou. Měří 28 až 33 cm, fenka 23 až 30 cm, hmotnost do 5 kg. 

Čínský chocholatý pes je proslulý především ve své neosrstěné variantě, jako tzv. naháč. Tělo naháče je pokryto příjemnou, měkkou a hladkou kůží, teplou na dotek. Zbytky srsti jsou jen na hlavě, končetinách a ocasu. U osrstěné varianty tzv. labutěnek (powder puff) je srst měkká, dlouhá a závojovitá. Zbarvení je možné jakékoli.

Klasifikace FCI

Podle Mezinárodní kynologická federace (FCI) je čínský chocholatý pes zařazen do skupiny IX. - Společenští psi, sekce 4 - Naháči, bez pracovní zkoušky. Oficiální zkratka pro ČR je CIN.

Na jedno si však při koupi naháče musíte dát pozor. Vyskytuji se u něj genetické oční vady PLL a prcd-PRA, které jdou však zjistit genetickými testy z krve. Kvůli tomu se stává, že ve věku kolem pěti let pes začne trpět vysokým nitroočním tlakem a má velké bolesti. Někdy to veterinář dokáže operovat, ovšem cena za operaci se počítá v tisících, často to však končí utracením nebo je třeba psovi oči vyoperovat.

Tím, že byla tato nemoc diagnostikována, mohou teď chovatelé zjistit, který pes je nemocný nebo je přenašečem choroby, a chov naháčů může zůstat bez rizika. Nemocní psi se nesmějí používat k chovu.

„Tady vidím hlavní riziko v tom, že existují vykukové, kteří mají nemocné psy a prodají je bez papírů. Jenže to zjistíte až po několika letech, když už jste si s ním vytvořili vztah a jen kvůli tomu, že jste se pokoušeli ušetřit, zažijete hořký konec,“ vzpomíná Dandanová na některé neslavné konce, které zažila.

Cena osrstěného papírového štěněte je nižší než štěněte bez srsti. „Je to individuální, drazí jsou potomci šampionů, záleží i na rodičích, na tom, zda jde o vrhy importovaných rodičů,“ říká chovatelka s tím, že často lze koupit papírového psa levněji než bez papírů. „Lidi se toho předem bojí, tak jdou přednostně za bezpapírákem, přitom s chovatelem se lze většinou rozumně domluvit, pokud vidí, že jde štěně do dobrých rukou,“ dodává.