Je známo více než dvě stě padesát druhů tohoto sociálního blanokřídlého hmyzu. Jen u nás jich najdete třicet – některé jsou vzácné, jiné méně, všechny jsou ovšem ze zákona chráněné. Nejrozšířenějším druhem čmeláka v našich končinách i v Evropě je každopádně čmelák zemní. A o něm bude řeč.
Březnové slunce nesměle prohřívá zemi a ze spánku se probouzí první čmeláčí samička. Potravu jí zatím poskytují jen časně kvetoucí vrby. Má zakódováno, že se musí pořádně posilnit, jelikož je před ní důležitý úkol: založit novou čmeláčí kolonii. Už když se na podzim ukládala ke spánku, byla oplodněná.
Zjara už stačí jen najít vhodné místo pro hnízdo a kladení vajíček může začít. Tehdy čmeláčí samičky královny létají nízko nad terénem, zkoumají i otvory ve zdech či trámech, aby zvolily to nejlepší. Jak už rodové jméno napovídá, hnízdo často budují v zemi. Postačí jim tedy i opuštěná nora. Nejsou to však mělké skrýše, domov čmeláků leží až metr a půl pod povrchem. Někdy se ale královny spokojí i s dutinami ve stromech.
Místo je nalezené a blíží se důležitý okamžik. Královna si připraví zásobu potravy na několik dní. Vyrobí jakýsi voskový pohárek, do nějž si nanosí životodárný nektar, který jí postačí do té doby, než dá základ své kolonii.
Jak si královna vychová své dělnice i následovnice
Následně uhněte z pylu trubičku, do které postupně naklade několik vajíček. Pečlivě je zahřívá vlastním tělem, aby tak urychlila jejich vývoj. Z vajíček se po čtyřech dnech vylíhnou larvy. Ty matka dále zahřívá a pečlivě krmí pylem, který pro ně sbírá.
Larva se během vývoje několikrát svlékne, až pak se uzavře do pevného vláknitého zámotku. Z něho se následně vylíhnou první dělnice, tedy samičky se zakrnělými vaječníky, které automaticky převezmou péči o čmeláčí královnu. Vývoj od vajíčka po dospělce trvá pětadvacet dní.
S vylíhnutím prvních dělnic končí královnin samotářský život. Teď už se plně věnuje stavbě vaječných buněk, kladení vajíček a péči o své potomstvo. Ještě měsíc a půl bude matka pokračovat v kladení oplozených vajíček, ze kterých se dál líhnou dělnice. Mohou jich být stovky. Dělnice mají práci rozdělenou. Některé se věnují vylučování vosku na stavbu „kójí“ a péči o hnízdo, jiné se starají o potomstvo královny, další sbírají potravu.
A přichází čas na samce. Stará královna začíná snášet neoplozená vajíčka, z nichž se vylíhnou mladí trubci mající na světě jediný úkol: oplodnit mladé královny. Trubci vylétají z hnízda až v polovině července, splní svou reprodukční povinnost a na podzim hynou.To už ale nazrál čas vychovat mladé královny. Dělnice začnou larvy přikrmovat a právě díky potravě se z larev později vylíhnou malé baculaté královničky.
S koncem léta čmeláčí království zaniká
Blíží se konec léta a v hnízdě se cosi změnilo. Dosud poslušné a oddané dělnice ovládl neklid a začínají mezi nimi šarvátky.
KVÍZ: Poznáte, jaký hmyz vás může bodnout?Prozradíme jen, že to může být i čmeláčí samička. Ovšem jen v případě ohrožení, případně při bránění hnízda. Žihadlo má hladké, může tedy bodnout opakovaně. |
Často zápasí i se svou matkou. Bojují o možnost klást svá neoplozená vajíčka, ze kterých se líhnou samci. Boje vrcholí a dělnice si navzájem požírají nakladená vajíčka. Zdá se, že v ještě před pár týdny dokonalém systému zavládla nyní anarchie. Stará matka umírá a dělnice ještě řadu dní udržují hnízdo, než samy uhynou.
V útrobách mladičkých královen už ale podřimuje nový život. S podzimem se ukládají do komůrek v zemi zvaných hibernákula, dokud je jarní paprsky neprobudí.
Čmelákům lze vyrobit i domeček, abyste je dostali do zahrady:
2. května 2013 |