Primáti samotní by ovšem možná za největší událost považovali své vypuštění do venkovních výběhů, které každoročně prožívají velmi radostně. Stačí nahlédnout do deníku chovatele:
Čtvrtek 7. března
Dnes jsme začali spojovat nového samce kotula veverovitého s našimi samicemi. José k nám přišel ze Zoo Olomouc a nyní je umístěn v nově vyparkosované expozici. Postupně, zhruba po týdnu, k němu budeme přidávat samice. Dopoledne k němu šla nejmladší ze samic a protože se ho bála, odpoledne jsme k nim přidali zkušenější Zlodějku a hned byl klid. Všichni tři se poznávají, opatrně kolem sebe procházejí a zatím nedošlo k žádnému násilí.
Úterý 12. března
Nuru byl dnes několikrát u Kamby, a to jak dopoledne v expozici, tak po odpoledním krmení v ložnicích. Vypadal, že je spokojený a Kamba se s ním pyšně procházela a všem ho ukazovala.
Také jsme začali snižovat noční teploty guerézám, abychom je připravili na vypuštění do výběhu. Pokud bychom to neudělali, byl by to pro ně velký teplotní šok, protože přes noc zůstávají venku. Tedy až na samce Katangu, který je velmi pohodlný a noci tráví sám doma.
Čtvrtek 14. března
Do expozice kotulů jsme přidali samici Hobitku s devítiměsíční dcerou. Teď je jich na samce Josého přesila, tak jsme zvědavi, jak budou fungovat.
Pátek 15. března
Podařilo se zvážit Shindu, má 103,6 kg.
Kotul José se samic bojí a když jdeme krmit, utíká před nimi do provozní chodbičky a nechce se mu zpět. Většinu času se drží v zadní části expozičního baráčku, nejvíce vysedává na klice od dveří. Aby se mohl v klidu nakrmit, dali jsme mu vlastní misku do této části expozice.
Vzájemná péče je pro makaky magoty (čili bezocasé) důležitá.
Pondělí 18. března
Dnes jsme vypustili do výběhu paovcí hřivnatých poslední dvě samice makaků magot, Kebu a Safi. Setkání po roce a půl s ostatním členy skupiny probíhalo nadmíru dobře a nedošlo k žádné potyčce. Právě naopak: probíhal mezi nimi grooming neboli vzájemné čištění, tedy probírání srsti.
Nuru má od Kijivu proškubanou srst na hlavě. Nechává nás to klidné, protože u Kijivu je to normální chování, prováděla to samé všem předchozím mláďatům.
Středa 20. března
Ráno se strhla bitka u goril a opět to odnesla Bikira. Tentokrát jí Richard pokousal na levém lýtku. Chvíli jí z rány tekla krev, ale nešlo o nic závažného.
Sobota 23. března
Zvážili jsme Richarda, má 157,9 kg. Po návratu Kamby do skupiny rychle stoupá na váze.
Neděle 24. března
Téměř tříletý Kiburi roste jako z vody, na váze se ukázalo 17,5 kg.
Pondělí 25. března
Při krmení goril v ložnicích se Nuru snažil prostrčit ruku skrze mříž a osahat si nějaké to krmení. Kijivu je však ve střehu a velmi rychle ho po ruce plácla, aby ji zastrčil zpět.
Čtvrtek 28. března
Dnes se na našem úseku objevil nový a hlavně vzácnější druh tamarína, který nahradil tamaríny žlutoruké. Jedná se o tamarína bělovousého (Saguinus mystax) a naši návštěvníci mají možnost ho pozorovat v Pavilonu goril.
Prozatím je v expozici pouze samička, aby se seznámila s novým prostředím a až ho bude mít označkované, přidáme k ní samečka a budeme doufat, že se nám podaří je rozmnožit. Tento druh se nevyskytuje v žádné jiné české zoo. Náš pár není zvyklý na expozici, proto je velmi důležité, aby naši návštěvníci byli co nejvíce potichu a nefotili s bleskem.
Mládě samice Mawar zvědavě pozoruje chovatele velkýma očima.
Další vzácný přírůstek, mládě orangutana sumaterského, se má stále dobře. Máma Mawar se chová takřka stejně už od porodu: většinu času tráví v "jeskyni" vnitřní expozice a nám se ukazuje většinou jen při krmení. Na to ovšem do ložnic v poslední době zachází téměř ukázkově, a tak vidíme, že malý orangutan dobře prospívá. Při krmení se zájmem pozoruje chovatele svýma velkýma očima.
Táta Padang s dorůstajícím Gempou (starším bratrem mláděte) se k Mawar a mláděti i nadále chovají velmi mile a nechávají je na pokoji. Gempa se pouze občas na mládě přijde podívat a lehce se ho dotkne. Na rozdíl od Mawar jsou samci k vidění v expozici celkem často, zejména při jejich hrátkách, které mnohdy vypadají jako nebezpečná rvačka, i když to tak není.
Ačkoli se nám ještě nepovedlo určit pohlaví orangutaního mláděte, blíží se mílovými kroky jeho křtiny. Ty se uskuteční už 26. května a jméno mu vyberou Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř.
Pondělí 1. dubna
Nuru olizoval Kijivu všechnu zeleninu a snažil se zachytit padající zbytky. Všechny gorily jsou velmi při chuti. Odpoledne jsme kompletně vyměnili lana v gorilích ložnicích.
Pátek 5. dubna
Proběhlo další vážení Richarda, má 160 kg a je tedy již zpět na své váze. Poslední dobu jsme dostávali dotazy od lidí, jak je možné, že Richard váží tak málo, když měl víc než 215 kg ve chvíli, kdy k nám přijel z anglické zoo Paignton. Je pravda, že se u něj mluvilo o této váze, ale šlo o pouhý odhad jeho chovatelů, jelikož v té době neměli k dispozici váhu. Pravda je taková, že Richard od svého příchodu podstatně zmohutněl a neshodil, jak se mnozí domnívají.
I přesto, že je samec kotula José ze samic stále trochu vyplašený, přidali jsme dnes k němu poslední samici, Japonečku, s jejím čtyřměsíčním mládětem, které ještě vozí na zádech.
Nuru nám dnes ukázal svoje čtyři zuby a dokonce při odpoledním krmení ukousl Kijivu kousek cukety, kterou poté rozžvýkal a snědl. Pozorujeme na něm, jak rychle roste a jaké dělá pokroky. Dnes odpoledne udělal v ložnici několik kroků: Kijivu ho držela za ruku asi metr od těla, on si k ní došel a vyšplhal k jejímu prsu, aby se napil.
Neděle 7. dubna
José byl dnes pokousaný od samic a pořádně vystrašený. Ostatní samice pravděpodobně chránily nově příchozí Japonečku s mládětem a napadly ho. Raději jsme ho oddělili a prozatím bude bydlet v odstavném boxu u gueréz.
Shinda dnes silněji krvácela, což je u ní nejspíš v důsledku hormonální nerovnováhy pravidelné. Je pod dohledem veterináře a v naprostém pořádku, potíže by měly být vyřešeny (podrobnější vysvětlení najdete zde).
Sobota 13. dubna
Konečně se dočkali kotulové a guerézy, po dlouhé zimě se dostali ven. Zejména guerézy vyskákaly do výběhu z velkou chutí: samice dokonce zapomněly doma loňská mláďata a po chvíli se pro ně vracely. Během několika minut skákaly z jedné větve na druhou a užívaly si prvního dne venku. V této roční době krásně vyniká jejich černobílé zbarvení na zatím neolistěných stromech.
Guerézy v korunách stromů
Také kotulové konečně mohou ven.
Kotulové se také těšili ven a vyběhli tam s takovou chutí, až z toho nejmladší a nejméně zkušené mládě spadlo do vody. Byla to pro něj první vycházka ven, tak ještě nevědělo, jak se chovat a spadlo z kmene přímo do vodního příkopu. Naštěstí kotulové umějí dobře plavat, takže přeplavalo na břeh mimo ostrov, kde bylo odchyceno chovateli a pištící navráceno své matce. Naštěstí nestihlo prochladnout a je v úplném pořádku.
Na sluníčko s chutí vyběhli také lemuři kata a giboni lar. Ti však do venkovních expozic mohou již několik týdnů.
Neděle 14. dubna
Dočkaly se i gorily: po obědě jsme je vpustili do výběhu a všechny si to řádně užily. Tedy až na Richarda, který opět ukázal, jak je konzervativní a bázlivý, takže si netroufl dále než na nějakých pět metrů a poté seděl naštvaný u vchodu do expozice.
Kiburimu utekly samice, tak se prvních 15 minut držel Richarda a vypadal stejně ustrašeně, ale od chvíle, kdy si pro něj samice přišly, ho nezastavil nikdo: běhal po výběhu, rozhazoval trávu, lezl po palandách, houpal se na lanech a zlobil všechny kolem, zejména Bikiru a Kijivu.
Nuru byl ze začátku dost vykulený, protože to byl jeho první výlet mimo vnitřní expozici, takže se seznamoval s proudícím vzduchem, vůní trávy a novým prostředím vůbec. Asi po dvacetiminutovém pobytu venku usnul jako špalek a vůbec nevnímal, že s ním Kijivu leze po parkosech do výšky několika metrů. Pokud vydrží hezké počasí, tak již budou gorily chodit ven každý den.
Moja postupně začíná ukazovat mládě ostatním.
Úterý 16. dubna
Ze španělského přírodního parku Cabárceno přišla výborná zpráva. První odchovanec pražské gorilí skupiny, Moja, porodila a zdá se, že vše probíhá bezproblémově (více o porodu zde). Moja se o mládě od počátku dobře stará.
Španělští kolegové pozorovali dobrý uchopovací a sací reflex mláděte, což je velmi dobrá zpráva. Ostatní gorily se drží stranou a Moju ani mládě neobtěžují, což je také důležité. Pohlaví mláděte se zatím neví, protože Moja se drží dále od skla, a tak chovatelé nemohou posoudit, zda se jedná o samičku, či samečka.
Čtvrtek 18. dubna
Gorily za hezkého počasí vycházejí do výběhu denně. Zejména Bikira a Kiburi jsou procházkami nadšeni. Ze sluníčka mají však zjevnou radost všichni.
Pondělí 22. dubna
Z Cabárcena přišla úsměvná zpráva. Moja dokazuje, jak silný je u goril vliv učení. Stejně jako Kijivu, také Moja začala svému mláděti vytrhávat chloupky na hlavě. Toto neobvyklé chování uplatňovala Kijivu u všech mláďat a právě v těchto dnech má tedy podobný "účes" nejen Nuru, ale i mládě jeho sestry Moji.
