Šiperky.

V našem kraji poměrně dost neznámé plemeno (četnost v Čechách tak nanejvýš desítek kusů). Leckterému chovateli se stane, že na jeho psíka budou lidé ukazovat prstem, že jde o velkou čivavu, špice, lišku, štěně ovčáka či jen zajímavou pouliční směsku. Pro svou "vzácnost", a skutečnost, že jde stále o plemeno ve vývoji, je pořízení šiperky v našem českém rybníčku výbornou volbou nejen pro nadšence kynologie (stanice mají uchovněných snad jenom 40 fen a 15 psů - a to ne všechny z Čech, což nabízí možnost se profilovat). To, že plemeno neprožívá momentálně žádný "boom" msvědčí o všeobecně dobrém zdraví plemene. Nepodepsaly se na něm genetické vady cyklené z množíren.

Jenom okrajově k historii ... mimo úspěchu u ševců slavili šiperky triumf hlavně u námořníků. Ačkoli je zařazena mezi ovčácká plemena, v historii sloužila často mořeplavcům coby hubitel krys. Jinak ale o šiperce platí nadvakrát, že jde o malého psa s povahou ovčáka. Povahou jsou velice přátelští (k ostatní psům někdy až moc), hraví, snadno cvičitelní, zvídaví, poslušní (když chovatel zkrotí její tvrdohlavost) a aktivní psi (kteří vám ovšem nezdemolují byt, když je pár dní nevezmete pořádně ven).

Co se podoby šiperky týče, momentálně se upouští od trendu šiperek nápodobných špicům (robustnější hrudník, ocásek svinutý nahoru) a trend je vracet se k ovčácké nápodobě (štíhlejší těla, protáhlý svislý ocas), což podtrhuje ovčáckou povahu šiperčinu. Taková je tedy šiperka, nejmenší ovčáček na světě, malý, živý a všetečný psík s úžasnou osobností, které malá velikost umožňuje žít spokojený život i na velmi malém prostoru.