Chci na úvod podotknout, že jsem pejskař a ažna pár měsíců vojny jsem mněl vždy psa. Napřed to byli 2 vlčáci - otec sesynem. Ač jsem byl v té době dítě školou povinné, bylo poznat, že se jedná ootce a syna syn poslouchal na pouhý pohled od otce. Později jsem si pořídl Boxeraa od té doby jsem jich mněl 12. Málo kdy jednoho psa převážně jsem mněl dva psy,pokud to bylo možné tak taky otce a syna (nikdy jsem neměl fenu). Psy vodím navodítku jen tam kde je to nařízeno městkou vyhláškou nebo při ošetření uveterináře. Jinak na volno nikdy jsem nemusel na svoje psy ani zařvat. Bez méhopovolení si nevšimnou cizích psů, pokud se s nimi neznají. Pokud jdeme v místech,kde není trávník tak jdou ukázněně po chodníku nepřebíhají z jedné stranysilnice na druhou jsou v pohodě. V okamžiku když jsme na louce tak řádí jakpominutí. Nic z toho jsem je já neučil, vše je v jejich inteligenci a to co jimvysvětlí ten starší pes. Pokud by chtěl někdo namítat, že nemám pravdu, co můžepsa učit druhý pes tak jen pro dokreslení: Přijela ke mně na návštěvu neteř smanželem a s  Buldokem, pokoj pro hostyje v prvním patře z haly vedou průhledné schody do patra. Jejich pes se bál naty schody vstoupit moji psi samy zjistili, že se ten jejich pes bojí tak mu šlioba dva několikrát ukázat, že schody jsou bezpečné. Až s nimi do toho patravyšel. To co jsem za svých šedesát let života se psy zažil je na knihu a ne na velmiomezený článek na netu.

pejsky jsem nikdy neměla, ale měla jsem 2 křečky a taky to byla zabíračka. jako děti si hráli a když byli starší, musela jsem přikoupit klec, samozřejmě dvoupatrovou jako ta první, navíc jsem je musela hrozně hlídat, když byli ve výběhu. a když onemocněl jeden, musela jsem na veterinu s oběma, protože druhý to chytl. nezávidím lidem, co si pořídí dva psi či kočky.

Koukám, strhla se debata pejskaři x nepejskaři. To není o psech, ale o lidech. Měli jsme sousedku s rozmazleným uřvaným bišonkem (měla ho jako náhradu mezilidských vztahů), který každý den 8-12 hodin "plakal" sám zamčený v bytě, protože paní pracovala na směny, prostě peklo. Před nedávnem jsme se přestěhovali, noví sousedé mají bígla, je to rodina s dvěma pubertálními dětmi, pes je často a dlouho s někým venku a kdybych je nepotkala na chodbě, tak o psovi nevím.

Přivandrovali jsme se do bytu ke tříleté perské kočce se čtyřletou labradorkou. Během pár dní si zvykly a od té doby bez sebe nedají ani ránu. Je až neuvěřitelné, jak kočka pomáhá psovi, když ten chce jít na balkón. Pokud jsou totiž balkónové dveře zavřené, kočka si sedne vedle psa a začne na nás mňoukat, abychom psa pustili ven. nevím, jak se to tak kočka naučila...

Jo, a obě pijí z jedné misky !

Jeden známý - byl to asi darebák - řešil problémy s cizími psy (rámus, exkrementy) nastraženou miskou s modrou kapalinou do ostřikovače

Je to hnusné, ale prý to ty problémy řešilo

Je smutné, že jsou mezi námi i takoví prostoduší lidé

99 % majitelů nezvládá péči o 1 čokla

Mám dvě fenky a spí v jednom pelechu a mají jednu misku na vodu a jednu na granule...stydím se

Veselá příhoda - známí měli starou fenu, kříženec převážně z kokršpaněla. Byla na ostatní psy ostrá od mládí, ale zvladatelná. Pak si pořídili českého fouska (taky fenu), vycvičenou, s loveckými zkouškami. Stará mladou terorizovala, ač bez poloviny zubů a menší prokousla mladé ucho. Mladá to dlouho útrpně snášela, až se jednou známí vrátili domů a našli starou fenu zakousnutou. Mladá už toho prostě měla dost.

No, to není moc veselá příhoda.....

mam dva psy a absolutne neni problem nechapu proc by meli mit dve misky na vodu hlidani se vyresi tak ze se proste rozdeli a kazdyho hlida nekdo jinej zase clanek kterej psal nekdo kdo tohle nikdy nezazil 

Máme staříka (brzy 13 let, kříženec husky) a benjamínka (7 měs., kříženec mj. NO). Před štěnětem jsme měli dlooouhá léta NO (skoro 12 let, byl přesně o rok a dva dny mladší než stařík). Když NO "odešel za duhový most", stařík byl najednou apatický, smutný, ačkoliv předtím se v průběhu roků 2x opravdu ostře porvali a posledních pár týdnů byl NO dost náladový a často vrčel (bolesti kloubů, ač bral prášky), takže se ho stařík raději stranil. Když jsme se pak rozhodli pořídit si štěně, trochu jsme se báli, jak ho stařík vezme - ale nebylo vůbec proč. Byl z něj nadšený a celý ožil, zase mu začaly svítit oči a ač už má svůj věk, tak je opravdu vidět, jak najednou omládl. Na procházce je čilý, malého se snaží vychovávat (i když ten už ho přerostl) a jsou vážně dobří parťáci. Jeden pes by byl nuda (nicméně my máme RD a velkou zahradu, do bytu bych dva velké psy rozhodně spíš nedoporučovala, už jenom kvůli místu).