Je dobré mít zkušenosti z  vandrů.

Je dobré mít zkušenosti z vandrů.

Zase blbne počítač.

Tedy ve vsi ucte... Je chvalyhodne, ze se amatersti kuchari vrhaji do takovych vyzev a bezpochyby prinaseji skvele inovace. Jenze... Pro spolecne stravovani existuje takova RAJ bible, jez se zove NORMY a ono to funguje. Dokonce je respektuji i taborove kucharkske knihy a neznalost obeho svedci o velkem nadseni, zaroven pak o ochote hazardovat se zdravim sverenych deti. Uceny z nebe nespadl, ale pokud nejde o tabor skautskeho ci turistickeho oddilu, kde si i sestilete deti umeji uvarit samy, je lepsi mit k dispozici kuchare s praxi, ktery treba jen pije u kamen kafe, ale umi poradit. Tim nechci nijak snizovat snahy pani kucharky, jen me zarazi totalni ignorace relevantnich zdroju

normy podle mého pro školní stravování a tábory dávno neexistují...

Na posezení ne, ony ty blechy furt běhaly. Do kuchyně jsem je pustila, až když jsem měla prvních 15 (namazaných) palačinek. Ty zmizely okamžitě. A pak přicházely a palačinky pořád mizely... Ano, moje děti milovaly palačinky. Dělala jsem je z kila mouky a dvou litrů mléka. A několika vajec. A sklenice marmelády a dvou sklenic Nutelly. Ještě že už vyrostly. A fakt nevím, jestli jsem u toho stála 120 minut nebo jen 100, na vteřiny jsem to nikdy neměřila.

to patřilo jako reakce ... z mobilu jsem nešikovná

Na puťák pamatuji, že táhl vedoucí v krosně vejce, my měli v báglech chleba, nasbíraly se houby a byla smaženice. Ale to by dnes "hygienik" asi nerozchodil.

My jsme zas v Bulharsku, na puťáku, vařili pro 24 lidí hovězí na houbách. Hovězí bylo z konzervy, dovlečené v báglech ještě z domova, a houby místní, čerstvě nasbírané. Do toho nám Bulhaři kazili morálku a šíleli z toho, že chceme jíst houby, protože "je v nich smrt" a umřeme a tak nám zblbli ty nejmladší děti, že ty to pak nechtěly jíst. Přitom to byly krásné hřibovité houby, nic, co bychom neznali z českých lesů.

"Tábor v divočině" myslíte tím ten tábor kilometr za vsí a s autem za keřem?

Milý pane Jane, auta byla jiz pred stovkou let a v pripade zraneni neznam rychlejsi zpusob, jak se z odlehleho mista dostat ke kvalifikovane pomoci. Ne vsichni si mohou dovolit zajezd do amazonskeho pralesa. Benefit techto taboru ten, ze se deti nauci kooperovat a take ziskaji jistou survival strategy.

Krásný článek! 

Vzpomněla jsem si na brigádu, kde jsme s kamarádkou taky vařívaly až pro nějakých 30 lidí, všechno to ale byli už dospělí a z toho obvykle většina (byť těsná) kluci. Bohužel jsme neměly k dispozici kamna, naštěstí ale upravené ohniště a aspoň pláty z kamen. A i když se nám někdy zdálo, že je toho jak pro regiment, tak obvykle si několik lidí přidalo a hrnce byly prázdné a mohly jsme je umýt (jak jinak, než v potoce). 

Po delší době článek, kde se nestalo nějaké neštěstí, neřeší se stezky odvahy a mobily na táboře.

Takových táborů, kde se vaří na kamnech je celá spousta a nemusí to být jen pro dvacet dětí. Dá se to v pohodě i pro 40 a 10 vedoucích.

Pečivo se dá objednat v pekárně a dovezou vám ho až někam kousek k táboru, kam si dojede služba kárkou. Maso a ostatní věci lze taky objednat a vyzvednete klidně v místním krámku.

Je dobrá

Šikulka. U mně v oddíle to museli chlapci zvládnout od svých 9 let, kuchařku nikdy neměli. Myslím, že se jim to hodí v životě, ale i mně to prospělo