K nám před časem přicestoval asi čtyřměsíční kocourek, pod kamionem urazil minimálně 60 km. Je div, že cestou nespadl. Byl celý od šmíru a se svrabem v ouškách. Nepodařilo se nám zjistit původního majitele, ale z nenápadného kocourka je teď už nádherný pravděpodobně sibiřský kocour či něvská maškaráda.

Takže si člověk přečte titulek a první větu a hned vidí lež. Dál ani nemá cenu číst.

Měli jsme kdysi nalezenou želvovinovou peršanku - nechtěla k nám, bála se lidí - až když už vyčerpaná a vyhladovělá ležela na zahradě a nemohla ani chodit, vzala nás na milost. Asi po pěti letech když se koukala z okna, zastavila paní s dcerou - a domluvili jsme se i podle data, že jim utekla. Viděli, že je spokojená nechali nám ji a poděkovali. Byla to neuvěřitelná aristokratka

respekt... málo lidí nechá věci plynout přirozeně.

Tak ta si může v klidu mňouknout: "Ich bin ein Berliner"

Podle knírku taky: "I can haz Poland?"

pro kočku teď pláče někdo, kdo se o ni těch 7 let staral.

to sice jo, ale taky někdo, kdo se vykvajznul na docela pravděpodobnou možnost identifikovat a vrátit kocoura podle čipu (ono možná ani kocour sám nad změnou bydliště nejásá)

My máme psa, kterého někdo vyhodil, asi se nějaký čas toulal, protože byl vyhublý a zanedbaný. Je úžasně vděčný, ale je na něm vidět pořád prožité trauma, protože se neustále ohlíží, zda jsme nablízku a pořád za námi chodí jako... pejsek.

No vida, šťastný shledání.

A k nám zavítalo vychrtlý kotě, tyranizuje obě naše domácí /jednu stařenku a mladýho kocoura/. Houká jako siréna a vrčí, potvora jedna mourovatá.

Nechcete nekdo koťátko?

Já už mám nesnášenlivou želvovinovou kočičku

Štastné hledání, pro kočku a rodinu, jejíž byla členem.

To je dobře, že se znovu shledali ...

vánoční pohádka