"Nejlepší zdroj bílkovin, aminokyselin, železa? Quinoa, poklad Inků"
Lži. Lži. A zase jen nehorázné, nejapné lži. Ale ono je to skoro jedno, že? Někteří naši veganští spoluobčané přece už žijí ve virtuální realitě, kde na nějaké té desetinné čárce nesejde.
Aminokyselinové skóre quinoy je podle databáze FAO.org 0.91, což je sice na rostlinu nadprůměr, ale v porovnání se živočišnými potravinami jde o docela obyčejný blaf.
Podle databáze USDA.org neobsahuje vařená quinoa prakticky žádné minerály. Obsah železa je na rostlinný zdroj zcela zanedbatelný (1.5 mg/100 g), protože si to číslo samozřejmě ještě musíte vydělit dvěma-třemi (vzhledem k malé reálné využitelnosti). Totéž platí o dalších minerálech - vápníku (17 mg/100 g), fosforu, draslíku nebo zinku (1.1 mg/100 g). Takže ani ten obsah hořčíku (64 mg/100 g) z tohoto pohledu nestojí vůbec za řeč.
Obsah vitamínu C je nulový, obsah vitamínů řady B zcela minimální (např. vitamin B1 0.11 mg/100 g). Vitamín A rovněž nula, vitamín K nula, vitamín D nula. Vitamín E zcela v zanedbatelném množství (0.6 mg/100 g). Takže jedinou živinou, která je v quinoe obsažená v nadprůměrném množství, je kyselina listová (42 mg/100 g).
Jako zaručená cesta na JIPku do Motola je tedy quinoa perfektní volbou, obzvláště pro děti ve věku 2 až 10 let. Spektrem svých (ne)živin se velmi blíží dalším podřadným rostlinným potravinám jako jsou luštěniny, které jsou z důvodu mi zcela neznámých a nepochopitelných cpány českým školákům do jídla.
Bude to chtít buď studenou sprchu, nebo lepší zdroj informací, slečno Čermáková.
