Jednoho pavouka máme na záchodě, pravidelně ho kontroluji. Nevím z čeho žije (a ani to nechci vědět), ale je tam už asi rok. Oni jsou docela dost dlouhověcí. To jsem nevěděl.

Ještě máme jednoho pavouka v kuchyni. Je to samička a měla mladé. Teď je všude spousta dětiček. Jsou roztomilí.

díky za skvělý článek. zasmál jsem sem se heleně (32) doporučuju lexaurin-zobnete platíčko a všichni pavouci vám budou u zadele

pavouků se nebojím, ale z holek co hysterčí kvuli pavoukovi mám hrůzu

Ženská, která se nebojí pavouků, snad ani není ženská.

No, tak to nevím. Jedna moje kamarádka, se kterou jsem byl i párkrát na vandru, ženská určitě je, a pořád docela pěkná, ale pavouci jí nikdy nevadili. Zato měla totální fóbii z toho, že by měla špalat bosýma nohama v blátě. Hlavně ten pocit, jak bláto při došlápnutí proleze u nohy mezi prsty, tak z toho byla úplně mimo. Ta by fakticky šla bosá raději kilometr po štěrku než pár desítek metrů blátem.

ta expoziční terapie funguje. Jako děcko jsem měl 2 velmi nepříjemné zážitky s pavouky a jako dospělý se jich i bál. Ale žiju na vesnici, není dne, kdy bych nějakého nepotkal, doma, ve sklepě, v dřevárce atd. Začal jsem pomalu. Nejdřív o nich číst, co jsou ti naši čeští zač, že jsou v pohodě, pak se dívat na jejich obrázky, pak se dotýkat obrázků, pak zůstávat déle a déle v jejich přítomnosti, pak zkusit malého vzít do ruky a šlo to. Teď už neomdlevam, když na dveřích do sklepa sedí 5 cm pokoutník, v klidu kolem něho projdu a pak ho zmasakruju. Na zahradě občas nějaké křižáky chodím i krmit, ti jsou pěkní. No ale vylezt na mně někde nečekaně nějaká tarantule, tak mě stejně odvezou :)

Aaa, krizaci jsou prave nejhorsi! :))) Ty tluste straslive bestie... ne! Snesu takove ty malicke domaci z rohu, ty uz dovedu i vymest, necham projit sekace (pokud na me nevleze :) ... ale krizak a podobni velci, to nikdy. Tarantule jsou tak divny a jaksi nepavoukovity, ze u tech mi pohled ani tak zle nedela, i kdyz bych na to samozrejme nesahla...

Já když vidím pavouka většího než 2 Kč (vyjma sekáčů ti mi nějak nevadí, ale to v podstatě nejsou pavouci), tak mám nekontrolovatelné nutkání popadnout obuv do ruky a hned s ním zatočit. Byl jsem proto v teráriu na sklípkanech a podobných lahůdkách, abych se jich přestal tolik štítit, ale prostě to nešlo ovládat, jak jsem ty chlupaté dárečky uviděl naživo, tak jsem celou dobu byl ve střehu a podvědomě připraven toho případně uniklého pavouka iracionálně zašlápnout, nebo alespoň utéct. Úplně jsem přitom v duchu viděl toho chudáka ošetřovatele jak mne pak (zcela právem) zabije. Rozum ví, ale prostě ten instinkt je silnější.

Mělo být plus, +++++

Naštěstí žijeme v zemi, kde takového atraxe nepotkáme, v zoo nám ho na ruku také nikdo nikdy nedá. Fóbie z pavouků k ničemu dobrému sice není, ale zase před pavouky nemít respekt, je také špatné.

Já mám jednoho na záchodě a je mi líto ho vyhodit do zimy.

Co je to za stereotypní uvažování, "Fobie, kvůli které ženy omdlévají a přicházejí o vztahy" ?

V naší domácnosti omdlévá při setkání s pavoukem muž a "osminohé nebezpečí" eliminuji zpravidla já.

Otazka je, jestli to je muz.

Hledat někoho se stejnou fóbií není dobrý nápad. Naopak je potřeba, aby vždy aspoň jeden v rodině fungoval. Zkuste si najít třeba někoho s fóbií k pračce a žehličce.