Nějak jsem to ani nedočetl. Vyrůstal jsem v lese. Točit klíštětem namazaným olejíčkem proti směru hodinových ručiček, jak bylo tehdy doporučováno v nějaké "lufťácké" příručce (protože kusadla tý potvory jsou prý nějak mimo předkus v tomto smyslu :), to bylo na dlouhý lokte. Normálně vytrhnout a nazdar. Jestli zůstane zbytek kusadel, tak to vyleze časem jako tříska. Když jsem si jako středoškolák o prázdninách vydělával prací v lese u hajnýho, večer jsem ze sebe sundal (vyškubnul) i patnáct kousků. Když jsem si pak po letech zlomil nohu a felčaři mi dali podpažní berle, ochrnuly mi z nich ruce. Na neuro mi změřili brutální boreliózu, diagnostikovali na tom základě vyšší citlivost na útlakový syndrom či co a doporučili pojišťovně zacvakat lepší berle plus rehabilitace těch ochrnutých předloktí plus nějakou čtrnáctidenní infuzní kůru spešl antibiotik. Docela sranda, mít zlomenou nohu a nefunkční svaly na předloktích a bydlet sám :) Klíšťata dokážou vykouzlit i super komedii :) Skoro se mi teď tady v poušti po nich stýská..

Ještě podotýkám, že chápu, že článek je o něčem jiném. Jen jsem se slzou v oku vzpomenul..

Hodně poučný a rozhodně zajímavý rozhovor.

Škoda, že autor článku nerozvedl otázku ohledně ochrany před klíštětem a proč se ty látky používají u psů a ne u člověka.

Mě by to taky zajímalo, ale prý je to tak, že to má nějaké vedlejší dlouhodobě účinky, které se díky kratšímu životu psa či kočky neprojeví, ale u člověka s jeho delším životem ano. Možná se něco ukládá v játrech? Přesnější odpověď bych taky bral.

Chtěl jsem napsat "boží", ale abych zůstal u tématu, tak "koží" rozhovor!