1. Doma, nebo u cizích
První otázka je, kdo se o vašeho psa po dobu vaší nepřítomnosti bude starat. Při rozhodování byste měli vzít do úvahy chovatelské zkušenosti náhradních páníčků.
Pokud máte v plánu svoji kolii svěřit babičce, která má jinak doma dva kocoury, bude lepší, když zvíře zůstane doma a bude mít zajištěnou pravidelnou vycházku spolu s čerstvou vodou a granulemi.
Máte-li mezi známými chovatele středně velkých plemen, který má v bytě dostatek prostoru, můžete pejska na několik dní půjčit do cizí domácnosti.
2. Za psa odpovídáte i na dovolené
Ať už se rozhodnete pro jedno, či druhé řešení, mějte na paměti, že i na dovolené jste páníčkem a majitelem pejska vy. Odpovídáte za škodu, kterou může způsobit třeba pod vlivem stesku nebo nevhodného zacházení, a to jak podrápáním vaší pohovky, tak tím, že se dostane do křížku s cizím psem na vycházce.
Pojišťovny proto nabízejí možnost ošetřit chovatelská rizika speciální smlouvou. „Pojišťujeme štěňata od tří měsíců věku, a to jak proti riziku škod, tak pro případ zranění či jiné nutnosti veterinárního ošetření,“ potvrzuje Jan Marek z Generali České pojišťovny.
Jak to vypadá v psí školce:
5. července 2012 |
Pojistná smlouva není jen bonus pro vaše nervy a peněženku, ale i pro vašeho petsittera a případné poškozené. Slouží zároveň jako potvrzení, že váš pes je řádně očkovaný a chovaný v normálních podmínkách.
Takové ujištění dokáže zmírnit emoce i ve vypjaté hádce nad psí rvačkou. Součástí pojištění psů bývá i pojištění odpovědnosti pro případ, že pes způsobí škodu někomu jinému. Toto pojištění platí i pro případ, že psa hlídá někdo jiný než jeho majitel.
3. Do náhradní rodiny mu sbalte tašku
Pokud se rozhodnete psa svěřit do cizí domácnosti, věnujte trochu času přípravě. Náhradnímu páníčkovi sepište, na co je váš pes zvyklý – v kolik obvykle dostává jídlo, na jaké povely slyší, co nemá rád.
Do hlídací domácnosti přiveďte pejska ideálně i s jeho „psí taškou“. V ní by určitě neměly chybět granule, na které je zvyklý, oblíbené pamlsky a hračka, pelíšek nebo deka. Známé předměty a váš pach na nich pomůže vašemu mazlíkovi zvládnout zabydlení v novém prostoru.
Jak upozorňuje německá vědkyně a psí trenérka Sissy Leonie Kreid, známá pachová stopa zabere jen u zdravých psů. Odborné studie několikrát prokázaly, že „známá vůně“ nefunguje u zvířat, u kterých se vyvinula takzvaná „separační úzkost“.
Té byste si jako chovatelé jistě dávno všimli, projevuje se třeba ničením věcí, nepřetržitým štěkáním nebo vytím v nepřítomnosti majitelů, nadměrným drbáním až do krve, nebo prostě tím, že pejsek o samotě vykonává potřebu, kde nemá. Pokud je zvíře zdravé, nemělo by k podobným komplikacím docházet.
4. Jarda, Baryk, seznamte se
Není úplně ideální, když před odjezdem strčíte vodítko do ruky kamarádovi, kterého váš pes sotva zná. Pravděpodobně v takovém případě nezná ani kamarád dobře vašeho pejska. To může být zdrojem problémů.
Před odjezdem byste měli alespoň rámcově vědět, co vašeho čtyřnohého kamaráda čeká a jak na to reagovat, aby nebyl zbytečně vystresovaný. Potká se v náhradní domácnosti s dětmi nebo s jinými zvířaty?
Bude mít výběh, na který je zvyklý? Co dělat, pokud se rozhodne první dva dny strávit zoufalým vytím u dveří? Podle odborníků sice nehrozí, že by přítomnost dětí dramaticky ovlivnila chování, záleží však i na individuálních zkušenostech zvířete.
„Pes, který má špatnou zkušenost ze svého dětství, může být nerudnější, ale není to časté,“ potvrzuje veterinář Alexander Skácel, který se v rámci své praxe specializuje na chování zvířat.
Potíž může být v tom, když náhradní páníček povahu vašeho pejska dostatečně nezná a nemůže poznat změnu. Udělejte si proto čas předem, jděte třeba společně na vycházku, nebo to v krajním případě proberte s hlídací posilou alespoň po telefonu.
5. Na pozoru buďte i po návratu
Návratem z dovolené to pro vás nekončí. První dny po shledání s vaším čtyřnohým parťákem mu věnujte dostatek pozornosti a sledujte, jestli se v jeho chování něco nezměnilo. Někdy se změna návyků nebo nesprávné zacházení může projevit zdravotním problémem, který se naplno ukáže až po čase. A to už obvykle bývá hra o minuty.
Veterináři se často setkávají třeba s případy, kdy u fen po hárání dochází k zánětu dělohy. Pokud se zánět rozvine, musí veterinář velmi rychle přikročit ke kastraci, zásah je potřeba prakticky okamžitě a nepatří mezi nejlevnější.
Pojišťovny pro tyto případy nabízejí speciální připojištění. Kromě zmíněných škod na majetku či zdraví třetí osoby kryje i náklady na podobné zdravotní problémy.
Ani zkušeným chovatelům se přitom problémy nevyhýbají. Na počátku přitom může být i dobrý úmysl. Své o tom ví třeba chovatelka, která si na pejskařském fóru nechá říkat Mirka. Svého psa svěřila známým, po návratu z dovolené ji čekala okamžitá cesta na veterinu. Pejsek měl naprosto rozhozené trávení a dostal přísnou dietu.
A čím to? „Známí se přiznali, že kromě granulí ho krmili vším možným se slovy – když on tak smutně koukal, ale neboj, dali jsme mu jenom kousek,“ upozorňuje na skrytá nebezpečí dobrých úmyslů v kombinaci s nezkušeností.
