"Stará přání dnes koupíte za pár korun. Nemají většinou velkou sběratelskou hodnotu, ale pro mě znamenají kus atmosféry starých časů. A já tak přátelům mohu poslat něco, v čem ucítí kousek osobní péče. Podle mne je to pořád lepší než si na webu vybrat univerzální přání a to hromadně rozeslat, jen abych splnil společenskou povinnost," říká.
Dělá to tedy tak, že na čistý papír napíše osobní přání a do obálky přiloží starou pohlednici vybranou dle situace. "Vždycky se najde něco, co se hodí," směje se.
To, že není sám, dokazuje i nedávný redakční e-mail naší čtenářky: "Přišla jsem do trafiky a prodavačka se mi skoro vysmála. Prý, že vánoční pohledy a novoročenky skoro nikdo nechce, tak je ani neobjednává." Přijde jí to líto. Stará přáníčka si doma schovává a jak listuje albem, nastřádané pohledy v ní vyvolávají vzpomínky na přátele, členy rodiny i události, které se ten který rok udály. "Ale teď? SMSku smažu a je po přání," smutní.
Sběratelé pohlednic tvoří zvláštní skupinu, jejich koníček se nemůže pochlubit aukcemi za statisíce. Žijí svým vlastním skromným tichem odehrávajícím se uprostřed krabic od bot, jen občas vytahovaných ze skříní a zpod postele.
ČTěte: Sběratelé pohlednic rádi srovnávají minulost se současností |
Podívejte se na několik kousků ze sbírky Leoše Moravce:
Pohlednice s plastickým zlatým vzorem
Představa vánoční idylky z 50. let
Pohlednice z roku 1913
Pohlednice z roku 1930
Novoročenka z roku 1913
Novoročenka z roku 1918 adresovaná do Berouna
Novoroční klasika v holandském provedení
Přání z roku 1933
Muzikanti, z pohledu bohužel nelze poznat, ze kterého roku pochází
Trocha vánočního kýče
Novoročenka posílaná z Děčína na Žižkov s padesátihaléřovou známkou s Masarykem
Drazí staříčci... začíná toto přání k Vánocůma Novému roku z roku 1926
Děti nezklamou jako motiv v žádné době ani režimu
Rusko, rok 1914
