Srbka Jelena Petrovičová letos oslaví už sedmdesáté narozeniny, ale nevypadá to, že by jí v ovládání moderních technologií ujel vlak. Její kanál se jmenuje Babiččina kuchyně a tento název mluví za vše.
Rozhodla se natáčet přípravu pokrmů podle receptů, které podědila po svých předcích, aby tradiční srbská kuchyně neupadla v zapomnění pod tlakem fastfoodů a mezinárodní kuchyně, jež se v této balkánské zemi intenzivně prosazuje.
Celý příběh začal někdy před deseti lety, kdy se blogerka začala dělit o recepty na domácí pokrmy – od polévek po přípravu masa, sladkostí, domácího chleba a jiného pečiva. Postupně začala zveřejňovat i videa, takže se stala majitelkou plnohodnotného videokanálu.
„Ale nebylo to tak vždy. Když jsem začala vydávat videa, měla jsem jen tisíc sledujících, ale za rok už to bylo 36 tisíc. Pak jako by to šlo exponenciální řadou, během pár dní na 50 tisíc a teď už je to 150 tisíc diváků,“ popisuje foodblogerka.
Babička Jelena se tak brzy stala místní celebritou. Loni dokonce dostala za svůj videokanál i cenu. „Vše, co potřebujete, je láska, vůle a touha něco dělat, ale na druhou stranu je to velmi vyčerpávající, od rána do deseti až jedenácti hodin večer,“ říká Petrovičová.
Její příznivci každodenně v osm ráno sledují, zda už vydala nový recept. A když se třeba o deset minut opozdí, do její schránky chodí vzkazy jako „Co je s vámi, babičko? Jste v pohodě? Kdy bude nový recept?“
Každodenní aktualizaci by nemohla zvládnout sama. Pomáhá jí její manžel, který stojí za kamerou a nakupuje suroviny. První videa vznikala pomocí mobilního telefonu, brzy však manželé poznali, že vyšší kvality dosáhnou použitím fotoaparátu, který dokáže natáčet i videa.
Probíhá to tak, že si pár vypije ranní čaj a pak se vydá na nákupy. Potom natáčení. Některé scény se musejí opakovat, což výrobu zdržuje. Ale jedno musí podle paní Jeleny zůstat stabilní za všech okolností. Vždy to musejí být recepty, které podědila po své mamince a babičce.
A co dělá s tím, co se uvaří? „Prostě to sníme, a když něco zbude, tak tím podarujeme sousedy nebo pošleme vnukům do Bělehradu, ať vidí, jak se vařilo za časů našich babiček,“ vysvětluje Petrovičová.
