„Kdo se nespokojí s chlebem, nespokojí se s lidmi,“ říká jedno staré české přísloví. Chléb má mezi potravinami výjimečné postavení odjakživa. Stačí připomenout tradiční slovanské uvítání, které provázel, co paměť sahá, právě chléb a sůl.
Láskyplný cit vyvolává i u mladé umělkyně Elišky Lhotské z Prahy. Ta význam chleba posunula dál a vytváří díky němu unikátní šperky.
„Chleba využívám jako modelovací hmotu. Šperky poté odlívám do zlata nebo stříbra. Jsou to vlastně takové otisky naší historie, kterou možná zapomeneme,“ popisuje autorka.
„Tyto ‚chlebové šperky‘ připomínají ty pravé hodnoty, na které by neměl člověk zapomínat. Model, který vznikne z chleba, má zajímavou organickou strukturu. Ty nejpovedenější formuji a převádím do drahého kovu,“ vysvětluje autorka.
Chléb jako materiál pro výrobu „mustrů“ na šperky si designérka nevybrala náhodou. Vnímá ho jako určitý symbol životní podstaty, morální hodnoty, která po staletí propojuje nejen členy úzkého rodinného kruhu, ale lidi obecně.
„Mám chleba prostě ráda. Je to všední věc a zároveň velké bohatství, což si třeba lidé v dnešní době konzumu neuvědomují a tím o něco významného přicházejí. Nejlepší chleba je ten, který je namazaný z lásky,“ říká třicetiletá umělkyně.
Šperk s vlastní myšlenkou
Výroba šperků pomocí těsta „božího daru“ je pro Elišku Lhotskou formou vlastního uměleckého a výrazového prostředku. „Prsteny nebo třeba náušnice využívám jako nositele určité myšlenky, nejen coby nositele samotné krásy. U šperků mi chyběl nějaký jejich příběh, tak jsem si ho u ‚chlebové‘ kolekce vytvořila. Vtisknutí určité myšlenky do své práce je dnešním designérům vlastní,“ poznamenává.
Výrobky kromě toho, že ji živí, také ráda daruje. „Stejně jako je tomu v případě slovanské tradice s chlebem a solí i já předávám svým šperkem nějakou myšlenku základních hodnot. Kromě prstenu předám symbolicky i ten chléb, a to mě baví,“ zdůvodňuje.
Deset let učení i zábavy
Proměňovat chléb ve zlato tak, aby se takto vzniklé šperky lidem líbily, se Eliška Lhotská učila poměrně dlouho. „Byla to dlouhá cesta, která stála mnoho času, peněz i odříkání. Já však věřila, že se mé nápady jednou prosadí. A hlavně mě to bavilo,“ vzpomíná Eliška na posledních deset let života. Sama si vynalezla technologický postup, jehož pomocí dokáže své chlebové modely co nejvěrněji převést do kovové podoby a nyní je jejím výrobním know-how.
„Dnes už se výrobou a designem nejen chlebových šperků živím,“ dodává s tím, že zákazníci kupují hlavně snubní prstýnky a náušnice. „Mám v pražských Holešovicích v Přístavní ulici konečně vlastní ateliér, kde mě lidé mohou navštívit. Výroba páru zlatých snubních prstýnků trvá třeba měsíc. Vyjdou asi na šestnáct tisíc korun,“ přibližuje cenu.
A mimochodem, jako se říká, že na topinky je dobrý chléb několik dnů starý, tak u výroby šperků to neplatí. „Nejlepší na modelování je chleba čerstvý. Při práci ho často i ujídám,“ uzavírá s úsměvem.
