Plastových trubek pro rozvod vody je několik druhů. Úplná klasika se označuje jako PPR, stavbyvedoucí Josef Beneš si pro stavbu vybral modernější typ PP-RCT. „Materiály se posunují vpřed a tyto trubky jsou z pevnějšího materiálu. To v praxi znamená, že mohou mít slabší stěnu a tím se zvětšuje jejich vnitřní průřez,“ vysvětluje.
Oproti klasickým trubkám proto mají podstatně větší průtočnost, navíc snesou vyšší tlak i teploty vody. Pracuje se s nimi stejně jako s PPR trubkami a spojují se stejným způsobem s běžnými PPR tvarovkami, tedy polyfúzním svařováním.
„To je báječná metoda, kdy se jednotlivé díly dokonale spojí a perfektně těsní. Spoj je pevnější než trubka. Aby se na montáži něco pokazilo, to by to musel dávat dohromady opravdu velkej trouba,“ říká Beneš.
Řemeslníci to mají dnes usnadněné tak, aby se skutečně nemohli splést. Každá trubka je zvlášť označená. Pro studenou vodu zelenou barvou, červeně pro teplou. „Pak jsou speciální trubky pro topení, u kterých je materiál vyztužený skelným vláknem a které bývají označené žlutě,“ vypočítává stavbyvedoucí.
To je důležité, protože tyto trubky mají hodně malý součinitel roztažnosti. Proudí v nich teplá voda a je důležité, aby se ve zdi nekroutily.
Podle Beneše je nejhorší, když někdo sice provede instalaci, ale vykašle se na tlakovou zkoušku. Což by u seriozní firmy mělo být v podstatě vyloučené, ale klidně se to může stát, pokud si pozvete nezkušeného řemeslníka bez referencí, který třeba ani nemá vybavení k tomu, aby takovou zkoušku mohl provést.
Fachmany můžete sledovat na Primě každé úterý večer před 23. hodinou, reprízu v neděli dopoledne. |
Může to dopadnout tak, že pak po půlroce zjistíte, že máte vodu pod omítkou nebo kachlíky. Nakonec vás čeká otravné, zdlouhavé a drahé kopání a rozbíjení už hotových povrchů při hledání netěsnosti.
Proto by mělo být samozřejmostí zapsat výsledek zkoušky i do stavebního deníku. Vy máte jistotu, že se nedočkáte nemilého budoucího překvapení a na druhou stranu se tím jistí i realizační firma.
Tlaková zkouška se provádí buď vodou, anebo vzduchem, vždy ještě před tím, než se drážky s instalací zaházejí maltou. „Záleží na tom, kdy ji děláme. V našem případě teď nataháme trubky a konečné připojování budeme provádět až na jaře. Kdybychom použili vodu, během zimy by se mohlo stát, že po zkoušce zůstane v trubkách, zmrzne a poškodí instalaci. Takže zvolíme raději vzduch. Na trubku se nasadí manometr a natlakuje se asi na dva bary. Pak se čeká 24 hodin a sleduje se, zda vzduch neuchází a tlak neklesá,“ vysvětluje Beneš.
