Země původu
Velká Británie
Zařazení
FCI sk. III. - teriéři
Standard č. 12
Historie
První zmínky o náruživém lovci ochotném jít za zvěří až pod zem pocházejí z XV: a XVI.století. Druh zvěře, na kterou bylo plemeno používáno, mu dal i část jména (fox – liška). Původní foxteriér byl plemenem hladkosrstým a jeho barva byla poměrně tmavá. Postupem doby lovci přišli na to, že bíle zbarvený pes se dobře odlišuje od zvěře a bílí psi s barevnými, nejčastěji citronovými znaky se začali prosazovat. Později vznikla i hrubosrstá forma plemene, která je naší laické veřejnosti díky Čapkově Dášeňce známější. I hladkosrstý foxteriér vstoupil do podvědomí lidí nemajících se psy nic společného. Právě on je legendárním psem, který na gramofonových deskách poslouchá hlas svého pána.
Povaha a chování
Živý a rychlý v pohybu, bystrého výrazu, plný očekávání a reagující při sebemenším popudu. Přátelský, vstřícný a nebojácný.
Vzhled
Atraktivní a živý, kostra a síla přiměřené, nikdy ani hrubý ani těžkopádný vzhled. V postoji se jeví jako dobře vyvinutý lovecký pes s krátkým hřbetem při pohybu pokrývající co nejvíce půdy.
Průměrný věk
13 - 14 let
Péče
Z hlediska péče se řadí hladkosrstý foxteriér mezi příjemná plemena. Spotřeba potravy je malá, srst stačí kartáčovat a může být ustájen v kotci i v bytě. Má ale velký temperament, potřebuje pohyb a zaměstnání. Nudící se foxteriér vymýšlí neplechu. Výchova plemene musí být důsledná a klidná a vyžaduje trpělivost.
