Země původu
Švédsko
Zařazení
FCI sk. VI - honiči a barváři
Standard č. 149
Historie
Lov pomocí psů - honičů má ve většině evropských států velkou tradici. Výjimkou není ani Švédsko. Zajímavé je, že až do počátku 18. století mohli ve Švédsku vlastnit honiče pouze šlechtici. Teprve okolo roku 1720 toto omezení padlo a honiči se pomalu rozšířili i mezi obyčejné lidi. Hamiltonův honič, který se v zemi svého původu nazývá Hamiltonstövare, nese jméno zakladatele chovu, kterým byl hrabě Adolf Patrick Hamilton. Předky plemene jsou údajně honiči pocházející z Německa a Švýcarska a hodně ze svých vlastností předal novému plemeni také elegantní a vytrvalý foxhound. Hamiltonův honič se začal chovat i v České republice a lze jen doufat, že jeho půvab a výborná povaha osloví více zájemců.
Povaha a chování
Hamiltonův honič je přátelský vyrovnaný pes. Je dobře ovladatelný a cvičitelný. Nechybí mu odvaha a lovecké vlohy typické pro všechny honiče. Je vhodný do revírů s černou zvěří, své uplatnění vzhledem k vysloveně milé povaze může najít i jako každodenní společník člověka.
Vzhled
Tento pes je dokonale vyvážený a vůbec nepůsobí nemotorně. Psi měří mezi 53 a 61 cm, feny mezi 49 a 57 cm. Srst dobře přiléhá k tělu, je tvrdá a spíše kratší. Kromě hlavy, uší a přední strany nohou, kde má toto plemeno srst hladkou a krátkou. Většinou nese kombinaci tří barev - bílé, plavé a černé.
Průměrný věk
13 - 14 let
Péče
Hamiltonův honič je zcela nenáročné plemeno. Nároky na výživu odpovídají zátěži psa. Jeho krátká srst nepotřebuje žádnou úpravu, stačí ji občas kartáčovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o honiče, je třeba psovi dopřát dostatek pohybu. Hamiltonův honič trávící všechen čas na gauči u televize bude smutný pes.
