Za hlavatkami musí čeští rybáři do zahraničí. U nás už téměř neexistují

U nás téměř vyhubená hlavatka je „vzácné zboží“ i v zahraničí. Lovit se smí jen v zimě, jinak je chráněná. A rybáři mají vyzkoušeno, že čím mizernější počasí je, tím víc bere.

Ulovení hlavatky bylo vždycky těžké. Rybář třeba i 12–14 hodin denně čelí extrémním klimatickým podmínkám. Začíná se chytat hodinu před východem slunce a končí hodinu po západu. Přesuny na lovná místa trvají i několik hodin, takže se u toho ani moc nevyspíte.

Více než tři dny lovu hlavatek v kuse v plném nasazení vydrží málokdo. Úlovek jedné hlavatky za sezonu je pro mnohé velikým úspěchem. Jedná se o jednu z nejtvrdších evropských rybářských disciplín.

Nejblíže je povodí Dunaje

Naši rybáři musí jezdit na hlavatky obecné do zahraničí. Například do zemí v povodí Dunaje (Slovensko, Slovinsko, Srbsko, Rakousko, Chorvatsko). Vysazena byla i ve Francii, Španělsku, Polsku a Švédsku.

Ale ani v zahraničí nemá tato největší evropská lososovitá ryba na růžích ustláno. Jedná se o vrcholového predátora čistých horských a podhorských řek, kterého v současnosti ohrožuje například izolovanost jednotlivých populací.

Například v hlavatkářsky zaslíbeném Slovinsku se chystá stavba nových jezů a přehrad, které mohou zcela vyhubit přírodní populaci této ryby.

V páteřní slovinské řece Sáva se nachází jedna z největších populací hlavatek v Evropě, ale právě zde se plánuje stavba nových jezů, které řeku rozparcelují, znemožní hlavatkám migrovat za třením, ubude potravních ryb, což ovlivní silné populace těchto dravců i v přítocích Sávy jako je Ljublanice, Savinja, Krka, Sava Bohinjka a Sava Dolinka).

Slovinské tažení

Právě do zmíněného Slovinska vyrazila letos v polovině ledna naše česká výprava. K řece jsme napochodovali v teplotě –16 °C. Několik měsíců zde navíc pořádně nesněžilo a nepršelo, takže průtok byl velmi nízký a voda extrémně čistá. Naděje na úlovek minimální.

Hlavatka obecná

Hlavatka dorůstá až 150 cm a je naším původním rybím druhem. Kdysi bývala hojná v povodí Moravy a Dyje. Vyhlášenou hlavatkovou řekou bývala například řeka Bečva, hlavatky se chytaly i přímo na Dyji a na Svratce. V těchto řekách byla prakticky vyhubena.

Všechny projekty na její záchranu a vrácení do našich vod byly bohužel ukončeny, byť by měly poměrně slušnou naději na úspěch.

I v ostatních řekách, kam byla hlavatka nasazena (Otava, Metuje, Vltava, Labe, Sázava, Berounka, Ohře, Jizera, Olše), dnes teoreticky přežívají poslední kusy. Pokud tam ještě vůbec nějaké jsou.

Při lovu hlavatek musíte především nahazovat a věřit. To se vyplatilo Janu Matějkovi, který po dvou hodinách chytil na slavnou imitaci vranky (peš) takřka trofejní hlavatku o délce 106 cm. Mise byla splněna. Po celý zbytek dne jsme neměli ani záběr, ale i tak to byl den nesmírně úspěšný.

Druhý den jsme se vydali na řeku Ljublanici, kde hlavatky po rozparcelování Sávy zřejmě vyhynou. A to jsou tu nyní velmi hojné.

Měli jsme skvělého průvodce Jure Ušeničnika, přálo nám počasí, neboť se oteplovalo a začalo postupně sněžit, což mají hlavatky rády, a tak Jan Matějka vytáhl hned ráno za rozednění další hlavatku přes 90 cm a o nějaké tři hodiny později přidal další.

To už se povedlo ulovit královny i Davidu Chalupkovi a mně. Poštěstilo se nám tak něco neskutečného – všichni tři čeští rybáři chytili během jedné výpravy hlavatku. Vůbec nevadilo to, že tím jsme pro dnešek měli odchytáno.

Třetí den výpravy se ještě více oteplilo, začaly přívalové deště, země namrzala. Cesty podél řeky začaly být velice nebezpečné. Jednou jsme se při přejezdu po úzké zledovatělé cestě vysoko nad řekou málem do Sávy skutáleli i s autem.

Pár hlavatek nám ještě vyjelo za nástrahou, ale další úlovek se nepovedl. Přesto jsme se domů vrátili vyčerpaní a spokojení. Kéž by hlavatky v evropských řekách zůstaly a vrátily se i do našich vod. Do některých z nich nepochybně patří.

Více zajímavostí o rybaření najdete v aktuálním vydání rybářského časopisu Kajman.