Zkuste spočítat, kolik je hmyzu v přírodě. To prakticky nejde. Těžko běžný smrtelník na první pohled postřehne, že je méně mravenců. Že na evropských loukách ubývá včel. Že tesařík obrovský už pomalu patří do zoologické zahrady mezi nejohroženější druhy.
Hmyzu lze vyjít vstřícJak vytvořit během pouhých dvou let lokalitu s vysokou mírou druhové diverzity, tzv. hotspot, kde vědci napočítali neuvěřitelných 42 procent druhů českých motýlů?   Vlevo ohniváček černočerný, vpravo zelenáček šťovíkový |
Přesto jeden jasný indikátor existuje. Podívejte se po letní cestě autem na čelní masku svého vozidla. Bude téměř čistá. Žádné žluté a černé skvrny od zabitých much, čmeláků a dalších zástupců létavého hmyzu. Bývávalo, že jste museli stírat, stavět u pumpy a čistit výhled. Entomologové dali tomuto jevu dokonce název „fenomén předního skla“.
Ve Velké Británii v roce 2004 provedli pokus, kdy na vozidla nalepili speciální fólii a po jízdě na ní počítali uhynulý hmyz. Došli k závěru, že vychází jeden střet na každých osm kilometrů. Dřív to bývalo daleko častěji, na další srovnávací měření se zatím čeká.
„Je to ovšem něco, čeho si může všimnout opravdu každý a dokáže si to vybavit. Hmyzu je kolem nás méně, podle mě to je patrné. Zkuste jít na zahrádku hledat dříve tak běžné motýly,“ říká biolog Petr Šípek, odborný asistent Univerzity Karlovy.
Diskusi spustili Němci
I odborníkům se velmi těžko provádí „sčítání hmyzího lidu“ mezi jednotlivými druhy. Unikátní je výzkum německých entomologů, kterému se věnovali posledních 27 let. Výskyt létajícího hmyzu podle závěrů bádání klesl o 75 procent!
Vědci sbírali své poznatky na maloplošných chráněných krajinných územích spolkových zemí, ovšem upozorňují, že všechny kouty Evropy na tom budou velmi podobně. „Může to být ekologický armagedon,“ hrozí ve zprávě z roku 2017. Měření prováděli tak, že hmyz chytali do speciálních stanů, a poté vážili. Podle velmi striktních postupů získali 1 500 vzorků na 63 různých místech. Čísla jsou hrozivá. A to byla pořízena v místech, kde se klade důraz na zachování přírody.
„Dvě třetiny všeho života na Zemi tvoří právě hmyz. Pokud ho tak rychle ztrácíme, je to děsivé. Ve chvíli, kdy ztratíme hmyz, celý ekologický systém se rozbije,“ hrozí se Dave Goulson, profesor britské univerzity v Sussexu.
Respektive se rozbije v té podobě, kterou známe nyní. „Na koevoluci hmyzu a většiny kvetoucích rostlin je nyní postaveno fungování celého ekosystému. Květ vypadá tak, jak vypadá, proto, aby ho mohly číst například včely. Ne aby se nám líbil,“ vysvětluje Šípek. Tato soudružnost se budovala miliony let, je nezbytná k udržení potravního řetězce, na jehož konci je člověk.
Nepopulární téma
Tak dlouho se zřejmě snažíme přetvořit okolní svět k obrazu svému, až v něm nezbývá životní prostor pro ostatní. Můžeme začít u hmyzu, po něm však nevyhnutelně zmizí některé druhy zeleně a také řada větších tvorů.
Hmyz často ani nevnímáme, ale k životu ho potřebujeme Stepník rudý  Tesařík alpský V termínu 8. až 17. června máte možnost si na Velké výstavě bezobratlých 2018 v areálu botanické zahrady na pražském Albertově prohlédnout až 300 druhů hmyzu (denně 10:00-18:00). Průvodci vám budou studenti Přírodovědecké fakulty UK, kteří prozradí mnohé ze života hmyzu. |
„Pravda je, že o bezobratlých obecně toho jako lidstvo víme velmi, opravdu velmi málo. V Česku máme zmapováno leccos, jsme v oboru jedni z nejlepších v Evropě a tím i ve světě. Ale stejně je to málo. Netušíme, kde co vymírá,“ upozorňuje Šípek.
Připomíná důležitost muzejních sbírek, ze kterých se dá výskyt jednotlivých druhů zpětně určit a rozklíčovat. Pokud ovšem místo mokřadu máme rýžová pole nebo místo lučin letiště, pak je příčina vymizení bezobratlých nasnadě.
Navíc hovořit o hmyzu není extra populární. Jestli nemáte sbírku motýlů, ani vás to nenapadne. Úmrtí posledního samce nosorožce tuponosého severního zaplní světová média, vyvolá vášnivou diskusi, rozpláče sociální sítě.
Pokud dá sbohem poslední roháč, jeho funus zdaleka nebude tak mediálně propíraný. Dost možná o něm nebudeme ani vědět. A vlastně ani nebudeme chtít vědět. Vždyť hmyz je pro nás povětšinou něco otravného.
Zahrady se bez chemie obejdou, stačí vědět jak  |
„Chybí motivace veřejnosti se nějak starat. A v tom je dluh naší vědecké obce. My musíme být ti, kteří budou ukazovat, že se nejedná jen o komáry a mandelinku bramborovou, dříve v politických apelech hojně využívanou. Musíme to téma umět zpopularizovat,“ ví Šípek.
Sám se na tom spolu s kolegy z Přírodovědecké fakulty UK snaží pracovat. Do areálu botanické zahrady na pražském Albertově zve na akci (8. až 17. června), při které bude vystaveno na 300 druhů hmyzu. Roli průvodců převezmou vysokoškolští studenti, kteří prozradí taje ze života exponátů.
Co zabíjí hmyz?
Experti se shodnou, že letový prostor nad pastvinami, lukami či poli je řidší a řidší. Otázkou ovšem zůstává, co přesně za to může. Zda jsou to pesticidy nešetrně používané při pěstování zemědělských plodin, nebo snad necitlivé zásahy do rázu krajiny.
Poříďte si domů včely, zvládnou přežít i v panelákuNemáme na mysli včely medonosné, i když i těm se ve městě daří. Ale divoké včely samotářky, kterým stačí vytvořit ty správné podmínky. Ať už na zahradě, na terase, nebo třeba na balkoně paneláku.  Domeček, který s chutí osídlí třeba včelky samotářky, což jsou ideální opylovači pro každou zahradu.  Domeček pro včelky samotářky si můžete sami vyrobit, nebo koupit. Vyplněné chodbičky už jsou obsazené. Nemáme na mysli včely medonosné, i když i těm se ve městě daří. Ale divoké včely samotářky, kterým stačí vytvořit ty správné podmínky. Ať už na zahradě, na terase, nebo třeba na balkoně paneláku. |
Podle všeho kombinace obojího. „Víte, obvykle se třeba u produkce včel mluví o výkyvech počasí. Ano, to může vysvětlit leccos. Výskyt v různých ročních obdobích, mohou být lepší a horší roky. Ale rozhodně to není ten prapůvod tak enormního poklesu výskytu hmyzu,“ tvrdí Martin Sorg, který se účastnil německého výzkumu.
„Je to tak, že si stavíme nový ekosystém. My sami. Využívají toho odolnější a šikovnější organismy, které dokážou profitovat na našich zdrojích. Což jsou obvykle škůdci. Čím víc si to děláme po svém, tím víc jdeme proti sobě,“ popisuje český biolog.
Podle jeho názoru chybí plochy, které by byly neobdělané a hmyz i zvěř by v nich mohly najít své útočiště. Remízky a podobné přirozené prostory už dávno zmizely pod lány nekonečných polí, která nejsou nijak rozdělená.
„Takže je u nás pomalu ohrožený i zajíc. Špatně je na tom i ptactvo. Takový sýček už nemá co žrát, protože na velkou kobylku nenarazí. Protože velká kobylka nemá kde se vyskytovat. Zjednodušuji, ale takhle nějak to funguje,“ běduje Šípek.
Zmatené včely
Ukazatelem kontaminace přírody jsou také včely. V minulém roce sebrali kontroloři vzorky medu na 200 místech zeměkoule, aby je podrobili analýze. Zjištění, vydaná v časopise Science, byla opět velmi znepokojivá a alarmující. Tři čtvrtiny vzorků obsahovaly stopy chemikálií.
Nejhůř dopadla Severní Amerika (86 %), následována Asií (80 %) a Evropou (76 %). Nejčistší je naopak Jižní Amerika (57 %). Téměř polovina všech vzorků údajně obsahovala koktejl pesticidů, které se používají k ochraně úrody.
Pesticidy by na polích mohly nahradit pásy lukBritští vědci se domnívají, že místo pesticidů by pole mohly před škůdci ochránit pásy lučních květin. Snaží se využít toho, že přítomnost užitečného hmyzu, jako jsou včely, pestřenky či brouci snižuje na polích výskyt škůdců a ornici prospívá. |
Jak moc zásadní problém to znamená, naznačí další údaje. V Evropě závisí na opylení včelami 84 % druhů rostlin a 76 % produkce potravin. Statistiky EU hovoří o tom, že ekonomická hodnota, kterou tím vytvoří, se rovná 14,2 miliardy eur ročně.
I proto nás musí mrzet, že o ně přicházíme. V Česku za to mohou i v posledních letech u zemědělců tolik populární hektary řepky olejné. „Včely do nich vletí a je toho na ně zkrátka moc. Toho pylu je takové množství, že se vysílí, jsou z toho množství úplně v transu. Na nic takového nejsou stavěné,“ vysvětluje Šípek.
Tuzemským včelařům se ve srovnání s kolegy ze starého kontinentu poměrně úspěšně daří bojovat proti nemocem (např. mor včelího plodu), jež ničí celá napadená včelstva včetně úlů. I tak ovšem populace dlouhodobě klesá a je pod ideálním stavem.
Chybí mrtvé dřevo
O trochu lépe je v lese. „Rozhodně je to daleko příznivější prostředí než pole. Na druhou stranu k přirozené přírodě to má stejně daleko jako právě k tomu poli. Způsob, jakým les pěstujeme, snižuje možnosti zvěře tam žít,“ podotýká Šípek.
Upozorňuje především na to, že nejčastěji pěstujeme husté smrkové porosty, které ve fázi růstu překryjí vše ostatní. Nepustí světlo pod své kmeny. Takže pokud je vysázíte (nejen) na louce, všechna květena bude nenávratně pohřbena.
Střevlík zlatolesklý. Jeden ze skvostů naší přírody, který z ní mizí, aniž bychom to tušili.
„Navíc enormně chybí mrtvé dřevo. Chápu lesníky, že potřebují výtěžek, že je to pro ně riziko nákazy a množení patogenních jevů. Ale zároveň je to něco, co podporuje biodiverzitu a pro spoustu druhů je to důležité,“ pokračuje Šípek.
Emoce už řadu let vyvolává otázka taktiky, která by měla být zvolena v boji s kůrovcem. Jeden tábor by nechal škůdce dokonat dílo a věří, že by se les následně vzpamatoval. Ostatně tak tomu mělo být po staletí. Druhá skupina naopak bojuje za okamžitý zásah.
Pracovník UK se přiklání k prvnímu proudu. „Nejsme zvyklí vidět mrtvý les, nelíbí se nám to. Jenže takový je koloběh, kůrovec je takový ekosystémový inženýr. Jednou za čas smrky rozloží, ale na to ten les čeká a obnoví se novým patrem,“ vysvětluje.
A nejen les. Nedávná studie ukázala, jak kůrovcová kalamita v roce 2004 obnovila kvalitu vody v šumavských jezerech, která v té době byla kvůli zvýšené kyselosti bez života. Odumřelé stromy pustily živiny do země, objevilo se více fosforu a pH vody se vrátilo do stavu před 60 lety. Život se vrátil také.
Motýl radši otočí
Co si tedy může běžný člověk počít? Strhnout mucholapky ze stropu, nechat si sát krev od komárů? Daleko účinnější by bylo, kdybychom se dokázali chovat jako naši předkové. Šli zpátky ke svým kořenům a obnovili drobná hospodářství.
Na motýly k PříbramiPokud chcete vidět pestrobarevnou paletu křídel denních motýlů, měli byste vyrazit na vrch Pichce nedaleko středočeské Příbrami. Na tamních stráních bylo napočítáno 52 druhů, které obývají různorodé typy krajiny. „Stará se o to Ondřej Sedláček, je to asi jedenáct hektarů plochy, která je obhospodařována tak trochu jinak. Část se seká, část se třeba jen sešlape. Každý motýl vyhledává něco jiného,“ přibližuje doktor Petr Šípek. Na relativně malém území můžete zažít podmínky vyprahlých stepí, křoviny i podmáčené prostory.„Lokalita je však hlavně útočištěm mnoha relativně obyčejných druhů, které však vlivem změn v krajině vinou intenzifikace zemědělství a lesnictví rychle mizí,“ vysvětluje Sedláček. |
„Pojďme dělat to, na co bylo naše prostředí zvyklé poslední stovky let. Nezaměřujme se jen na jeden druh. To není nikdy dobře. Staré obhospodařování může pomoci plošně i bez zásadních investic,“ zní Šípkova výzva.
Připomíná, že pro potřeby přírody nemusí být všechno úhledně střižené. Ideálním prostorem pro život jsou podle něj například motokrosová závodiště, není na škodu zařádit si na čtyřkolce ve správně vytipovaném mokřadu.
„Zní to hrozně. Když jsem byl mladý biolog, tak mi při představě motorky v přírodě stály vlasy hrůzou. Ale teď víme, že to nemusí být špatně. Samozřejmě musíme přesně vědět, kdy a kde je to vhodné,“ zazní v kabinetu přírodovědecké fakulty poměrně překvapivá informace.
Na akademické půdě koluje i historka, kterak českobudějovičtí entomologové sledovali chování motýlů a zjistili, že tyto ozdoby luk zůstávají na rakouské straně hranice. Užší pásy jednotlivých plodin jim zkrátka svědčí víc. „Doletí k nám, otočí se a vrátí se,“ popisuje Šípek. Ale zase máme čistší auta.
