Páchnoucí a kousavá slunéčka vyluxujte a vyhoďte ven, radí odborník

Řada nevítaných hmyzích nájemníků se na podzim stáhla do lidských obydlí, místo do skalních štěrbin, listí či jehličí. Teď se díky příznivé teplotě v našich domovech probouzejí a jako spolubydlící nejsou právě příjemní. Entomolog Oldřich Nedvěd z Biologického centra Akademie věd radí, co s nimi.

Snadný úklid

Generální úklid usnadní speciální pomůcky. Na Raketa.cz najdete slevy na kvalitní uklízecí prostředky i na kompletní úklidové služby.

Řada lidí se jakéhokoliv lezoucího hmyzu doma děsí a napadá je spousta otázek. "Každoročně se lidé odborníků z Entomologického ústavu Akademie věd a přírodovědeckých fakult univerzit dotazují, co to nalezli doma za druh hmyzu, proč je tam v zimě, jestli jim něco sežere nebo je pokouše. A hlavně, jak se ho zbavit," říká Oldřich Nedvěd z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Výsledky bádání entomologů slouží k ryze praktickým účelům, třeba v zemědělství pro načasování sezonních aktivit. Lidi ale často trápí daleko prozaičtější otázky. Co mají dělat, když se jim v únoru promenáduje po bytě neznámý hmyz a bojí se ho?
Naštěstí dnes skoro každý disponuje digitálním fotoaparátem, alespoň v mobilním telefonu. I když takovým zařízením nelze vyfotografovat drobný hmyz z takové blízkosti, aby byl na snímku dostatečně velký a přitom zaostřený. A není samozřejmě problém jej oříznout tak, aby na snímku byl jen živočich a ne metr čtvereční zdi. Pak má smysl poslat jej entomologům na e-mail [e-mail] s žádostí o určení. A my už pak zvědavcům poradíme.

Na jaké hmyzí nájemníky teď asi nejčastěji můžeme doma narazit?
V zimním období jsou asi nejčastěji hlášenými spolubydlícími slunéčka. Dříve to bývala hlavně slunéčka dvojtečná, případně sedmitečná. V posledních letech je to hlavně invazní slunéčko východní. Jsou to i nejrůznější ploštice, tradičním zimním podnájemníkem jsou i zlatoočky.

Kolik je vlastně druhů slunéček?
V České republice žije asi osmdesát druhů slunéček, z nichž nejhojnější a nejznámější je slunéčko sedmitečné. Mezi dalšími, dříve tolik hojnými, bývalo i slunéčko dvoutečné. Jenže tomu už tak není. Nahradilo je invazní slunéčko východní. Poznáte jej snadno: velikostí se blíží slunéčku sedmitečnému, ale má celou řadu barevných forem. Slunéčko východní je výtečným pomocníkem v sadech a ve sklenících, protože je velmi žravé a velice dobře se množí. Má ale také tři nepříjemné vlastnosti.

Jaké?
Zaprvé na podzim migruje do bytů, které se mu zdají být příhodným místem na přezimování. Zadruhé vytlačuje naše původní druhy. Doslova je žere. Zvláště právě ubývající slunéčko dvoutečné. A třetí nepěknou vlastností je, že na podzim, předtím než migruje na zimní stanoviště, požírá sladké plody, třeba bobule révy. Například v Severní Americe se stává, že tato slunéčka pak zůstanou zalezlá v hroznech vinné révy a svými chemickými látkami pak kazí vlastnosti moštu a vína.

Odkud se bere jejich záliba v pobytu v našich domácnostech?
V přírodě zimují slunéčka dvoutečná hlavně pod kůrou a v dutinách velkých nápadných stromů. Jiné druhy slunéček se rády slétávají na vrcholech kopců a tam zalézají do trsů trávy či do štěrbin skal. Slunéčka nevidí zrovna nejlépe a tak nás nepřekvapí, když se pletou a létají na domy. Někteří lidé mají radost z toho, že za teplého odpoledne babího léta na jejich domě přistávají desítky, třeba i stovky slunéček. Někteří mají dokonce radost ještě i poté, když jich desítky naleznou doma v pokoji. Ale všichni dříve či později zjistí, že slunéčka při dotyku vypouštějí žlutou kapičku, a když jsou hladová, tak koušou.

Můžete zkusit použít lapač

Hmyzu nelze mít za zlé, že se do domu na podzim snaží dostat. Těžko ho od jeho instinktivního chování odradíme. Ani repelenty proti komárům moc neúčinkují. Někdy ale hmyzu lze nabídnout ještě větší lákadlo, které jej přitáhne jako magnet. Na tomto principu pracuje štěrbinový lapač nalétávajícího hmyzu vyvinutý na Jihočeské univerzitě a komerčně chráněný jako užitný vzor. Lapač tvoří plachta, štěrbina a pytel. Plachta musí být dost velká a světle či kontrastně zbarvená, aby mohla alespoň trochu konkurovat velkým nápadným plochám třeba fasády domu. Pak je zde štěrbina, třeba mezi dvěma prkny. Ta nahrazuje hmyzem vyhledávanou štěrbinu ve skále nebo pod kůru stromu. Nebo kolem okenního rámu. Za štěrbinou je připevněn pytel, kde má hmyz skončit. Bude-li tmavý, hmyz se uklidní a posadí se v nějakém záhybu. Ze světlého pytle bude vylézat ven.

Co se s nimi vlastně děje, když se rozhodnou přezimovat v domě?
Slunéčka, která se ukryjí na zimu do vašeho pokoje, vlastně čekají, že tam bude chladno jako ve skalní štěrbině venku. Jenže my si v pokoji pěkně zatopíme. Hmyz má takovou teplotu těla jako vzduch okolo něj. A rychlost spalování tukových zásob roste s teplotou.

Za vyšší teploty dojdou slunéčkům zásoby tělesného tuku už takhle kolem Vánoc. A také voda. Za vyšší teploty se ještě dříve než hlad dostaví žízeň. Slunéčka pak lezou po bytě a zkoušejí kousat do vlhkých věcí, třeba do lidské pokožky. Někdy to trochu bolí, někdy i prokousnou kůži. A někdy se to zanítí, ale opravdu jen vzácně, panika je zbytečná.

Jenže pak i optimisté, doposud hájící přítomnost hezky puntíkovaných podnájemníků v bytě, vezmou do ruky třeba vysavač.

Ta žlutá vypouštěná tekutina je nějak nebezpečná?
Je to cosi jako krev, kterou slunéčka vypouštějí záměrně z prasklin pokožky na kolenou. Je to obranný mechanismus proti nepřátelům, jako jsou ptáci a mravenci. V krvi je totiž obsažený hořký jedovatý alkaloid a silně páchnoucí metoxypyrazín. A jsme u toho. Pokud slunéčka zmáčknete a ona potřísní vaši ruku, záclonu či zeď, zbavíte se zápachu za pár hodin, ale žlutá skvrna zůstane dlouho. Pokud v hadici a sáčku vysavače, ve snaze odstranit nezvané hosty z pokoje zmasakrujete stovku slunéček, bude vysavač páchnout pěkně dlouho.

Vysavač tedy raději nepoužívat?
Vysavač je na odstranění hmyzu z bytů doporučovaný, ale musíte do ústí trubky vložit něco jako punčochu, kde se hmyz zachytí.

A co doporučuje s úlovkem v punčoše udělat dál?
Všechen hmyz, který se k nám na podzim nastěhuje, můžeme s klidným svědomím vyhodit ven na mráz. Většina drobných druhů v době zimního spánku přežije i minus patnáct stupňů. Pokud hmyz - smetený na lopatku nebo vysypaný z vysavače - vyklepeme venku do hromady suchého listí, lehce přežije do jara. Nachytaný hmyz můžeme vypustit třeba někde v lese. Pokud trvá teplé počasí, musíme ho vysypat někam, odkud se k nám nebo k sousedům vzápětí nerozletí znovu. Také můžete pytel s pochytaným hmyzem strčit na zimu do chladu a na jaře vypustit slunéčka a jiný milý a užitečný hmyz do zahrady. Pokud ho ale necháte v teplém bytě, nejspíš zajde hladem a žízní. A částečky prachu z rozpadajících se mrtvolek navíc mohou způsobovat alergie. Největší potíž v tomto směru mají majitelé domů se vzduchotechnikou. Z potrubí rekuperace ekologického domku se zimující a následně uhynulý hmyz dostává těžko.

A co další nezvaní hmyzí hosté, jak je to s nimi?
Neméně než slunéčka páchnou ploštice. Tradičním zimním obyvatelem domů poblíž borového háje bývá ploštička pozemka běžná. Ta vlastně ani moc nepáchne. A když dostane hlad a žízeň, pobíhá a hledá, jak by se dostala z domu ven. To víte, říká si: Když je takhle teplo, tak přece už musí být jaro. Nikdy nebodá lidi a snad ani pokojové květiny. Novým druhem ploštice, který se do teplejších míst České republiky rozšířil nedávno, je vroubenka americká. Je také vázaná na borovice. Je nápadná, dva centimetry velká, a do domů létá i v létě. Je teplomilná, vyhřívá se hlavně na jižní fasádě domů. Když vleze dovnitř, nic zvláštního nedělá. Když ji necháme být, zase odletí.

Třetím tradičním zimním podnájemníkem jsou zlatoočky. Také mají pachové žlázy na obranu proti nepřátelům, ale člověk to ani moc neucítí. Zvláštním sezonním přizpůsobením je změna barvy. V létě jsou zlatoočky svěže zelené a tedy nenápadné na rostlinách. Na podzim, když zjistí, že se zkracují dny, se vybarví dohněda. A jsou opět nenápadné na rostlinách. Na jaře, když se den prodlouží a teplota vzroste, se přebarví zpět do zelena. Samozřejmě je vysoká teplota v bytě a umělé osvětlení zmatou. Ale na chatě, kde zatopíme jen občas, můžeme tyto proměny zlatooček dobře pozorovat. Kromě toho jsou zlatoočky zcela neškodné.

Máme se bát nějaké hmyzí invaze, nebo skutečně není důvod k obavám?
Většinou jde o výše zmíněné neškodné zimní návštěvníky. Nemají nikde v domě hnízdo, jak se vyděšení lidé často domnívají. Jen sedí v koutě, dokud nedostanou hlad a žízeň. Nehlodají trámy a okenní rámy. Nehodlají vám sežrat ani nic jiného. Natož vás samotné.

Doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc. (1965)

Odborník na diapauzu hmyzu, tedy klidové období v jejich životních cyklech, útlum metabolismu a fyziologické aktivity. Kromě pedagogické činnosti na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity (přednáší především o zoologii bezobratlých) se věnuje biologii slunéček a ekofyziologii hmyzu.

Diapauza prakticky znamená například zastavení vývoje zárodků v nepříznivém období (přes zimu, v období sucha a podobně). Tyto procesy ´přepínání do úsporného režimu´ jsou řízeny tu geneticky, jindy zase odměřovány biologickými hodinami, které odtikávají v rytmu střídání dne a noci, nebo ročních obdobích. Velmi zjednodušeně tedy lze ve většině případů říci, na kdy má nejrůznější hmyz ´nastavený budík´, který je na jaře přinutí procitnout.