Horní míra se týká především velkých kaprů. | foto: Viktor Krus

Horní míra: myšlenka, která změnila rybařinu

  • 14
Už několik sezon je na některých tuzemských vodách zavedena horní míra, která lovícím rybářům ukládá povinnost pustit zpátky do vody ryby, jež přesahují danou délku. Nejčastěji se toto nařízení týká kaprů větších než 70 centimetrů.

Rybařina zažívá nebývalý rozmach. Materiály a metody pro lov ryb se každoročně citelně zlepšují. Tlak na ryby tak zákonitě roste. Impulsem na tento trend jsou metody ochrany ryb, které se pak nejčastěji týkají pouštění kapitálních jedinců.

Cílem horní míry je ochrana velkých ryb, jejichž věk může u některých druhů dosahovat věku dospívajícího člověka. V minulosti totiž i takové kusy mnohdy neušly po vytažení z vody usmrcení. Zdá se, že na některých revírech je tomu konec.

Myšlenka horní míry je jakýmsi "dodatkem" k metodě chyť a pusť, při které rybáři úlovky vracejí zpátky do vody. Tato metoda je ovšem oproti horní míře nepovinná. Oba přístupy k uloveným rybám jsou jasným důkazem, že rybařina se nevyvíjí pouze v rovině materiální, ale i v přístupu rybářů, který se i díky horní míře zlepšuje. To je dobrý signál.

Další samozřejmostí se postupem času stávají i ochranné pomůcky (podložka, dezinfekce), které eliminují riziko poškození ryby (ať už v podobě odřenin a potlučení, nebo následného zaplísnění). Význam těchto pomůcek je přesvědčivý, ale ani v současnosti nejsou povinné.

Tento "sportovní" přístup k rybám je chvályhodný. Rybáři si i díky němu uvědomují, že ryby jsou živí tvorové, se kterými je potřeba manipulovat opatrně. Jen tak totiž předejdou nevratnému poškození ryby. Možnost jejího dalšího růstu po puštění zpátky do rodného živlu stále žije.

Mysleme na budoucí generace

I když je horní míra přínosem pro české vody, tak má i výraznou "kaňku". Tento přístup k rybám myslí především na staré jedince. Ovšem budoucností našich vod jsou ryby mladších generací, ze kterých rostou z rybářského hlediska "nejcennější" kusy, tedy ty největší. Mladé ryby jsou mnohdy i reprodukčně výkonnější, takže i z tohoto pohledu jejich význam roste. Tento jednoduchý vzorec si však zřejmě spousta rybářů neuvědomuje, vzhledem k jejich chování u vody.

Často lze na březích narazit na nešetrnou manipulaci. Rybáři menší ryby vytáhnou na břeh a nechají je jen tak válet v bahně, písku či na kamení. To je nepřípustné. Přesně tato nešetrná manipulace může rybě velice znepříjemnit budoucí pobyt ve vodě. Tímto přístupem jí totiž často způsobíme odřeniny, které ve vodním prostředí mohou zaplísnit.

Proto je důležité myslet na zásady šetrné rybařiny i u menších ryb. Hlavním bodem je rybu pouštět ve vodě. Pokud to z nějakého důvodu není možné, pak je zapotřebí ji uchopit mokrýma rukama (nesedřeme ochranný sliz na jejím těle) a položit ji na měkké a vlhké podloží (tráva, spadané listí). Je důležité apelovat na šetrnou manipulaci s každou rybou.

Jak je tomu u dravců?

Velice často se v rybářských kruzích naráží na téma, zda by měla horní míra fungovat i u dravých ryb. Zde se však srážejí dva pohledy. Ten k horní míře negativní poukazuje na fakt, že velcí dravci mohou být hrozbou pro rybí násadu. Tento fakt může být spojován například s kapitálními sumci. Protikladem je argument, že velké dravce je třeba chránit proto, že ve vodě žijí již řadu let, a proto usmrcení takové ryby nepřipadá v úvahu.

Vzhledem k tomu, jak momentálně vypadají pravidla ohledně horní míry dravých ryb na svazových vodách, lze usoudit, že rybáři se přiklánějí spíše k první možnosti.

Jaký máte názor na horní míru vy? Podělte se o něj v diskuzi.