I v televizním zpravodajství se objevují případy lidí, kteří se nedokážou rozloučit s věcmi a jejich příbytky se časem promění v obří skládky. Porucha se však může projevovat i trochu jinak. Postižení jedinci mají pocit, že za každou cenu musejí zachránit každé zvíře z ulice.
A tady začíná vážný problém, protože tím neovlivňují jen vlastní život, ale i život „zachráněných“ zvířat. Jen málokdy jim mohou poskytnout péči, která by jim náležela.
Tímto problémem se zabývala doktorandka Elisa Arrienti Ferreiraové, odborný text zveřejnila v časopisu Psychiatry Research pod názvem Nová psychopatologie? Došla k závěru, že hromadění věcí by mělo být odděleno od problému hromadění zvířat. Podle jejích závěrů by se měly vyvinout nové léčebné postupy, problém by se měl v lékařství objevit jako samostatná diagnóza.
Podle výzkumu Ferreirové žili zkoumaní lidé pohromadě s desítkami až stovkami zvířat, většinou ve zcela nevyhovujících podmínkách, často spoustu let. Celkem navštívila 33 lidí a vedla s nimi rozhovor na téma hromadění zvířat. V průměrné domácnosti žilo 41 zvířat. Celkem napočítala 915 psů, 382 koček a 50 kachen. Z toho v jedné z domácností žilo 170 psů a asi 20 až 30 koček.
Přibližně tři čtvrtiny respondentů měly nízký příjem, 88 % nebylo ženatých, dvě třetiny byly starší lidé a 77 % zkoumaných tvořily ženy.
Shromažďovatelé majetku jsou přitom značné míry rovnoměrně rozděleni mezi muže a ženy. Jejich pohnutky jsou stále stejné: hromadí, protože by se jim věci mohly někdy hodit. Nedokážou se rozloučit s věcmi, nebo jen doma neudrží ani ten nejzákladnější pořádek. Jako jste to mohli před časem sledovat v pořadu Máte doma uklizeno?
To „sběratelé“ zvířat mají jiné pohnutky. „Potřebují mě a já potřebuju je. Jsou pro mě důležitá. Nedovedu si představit, jaký by byl můj život, kdyby neexistovala. Narodila jsem se, abych to udělala,“ zněly nejčastější odpovědi.
Překvapení čekalo výzkumníky, když se dotazovali dále. Zatímco sběratelé předmětů si často myslí, že by toho už měli nechat a svůj problém si uvědomují, sběratelé zvířat jsou ostražití. Většinou mají poct, že svá zvířata by měli chránit, aby jim je někdo neukradl. To, že nejsou schopni zvířatům poskytnout ani základní péči, si neuvědomují.