Jakých pět plemen vybrala redakce Playtváka? Podívejte se. Jsou to shiba-inu, mops, shih-tzu, dokonce i italský chrtík a čínský chocholatý pes:
Shiba-inu je vyrovnaný, sebevědomý a nenáročný Japonec, kterého jen tak něco nerozhodí. Je svým způsobem nezávislý, prostě osobnost, takže neočekávejte velkou oddanost a poslušnost (více o plemeni čtěte zde).
Mopsík je zase takový líný povaleč, který prospí nejen čas, kdy jste v práci. Není ani velký, ani náročný na venčení. A bude vás milovat (více zde).
Shih-tzu je další japonské plemeno oblíbené u městských pejskařů. Mazlivý, roztomilý, skladný, heboučký, málo toho sní. A skvělý společník, který téměř neustále vyžaduje vaši pozornost. Na gauč a procházky ideál.
Překvapivou volbou je možná pro někoho italský chrtík. To je takový živý neposeda, ale je to citlivý a poslušný pes. Potřebuje se vyběhat, ale není to zrovna vytrvalec, takže vyvenčení v parku není problém. Jen se nehodí moc k dětem, má rád klid, takže u bezdětných lidí bývá rozhodně spokojenější.
Čínský chocholatý pes trochu klame tělem. Jako drobný a nahatý pejsek působí zranitelně, je ale velmi živý a vhodný i pro sportovce. I když s vámi samozřejmě bude rád sledovat i televizi z gauče (o plemeni více zde).
Pro každého z nich - i pro všechna další psí plemena - ovšem platí, že psího parťáka byste měli vybírat nejen podle designu a barvy, ale především podle specifických potřeb a povahy. Pak ideálně navštívit chovatele daného plemene, s ním ještě probrat všechna specifika a teprve poté se rozhodnout.
A pokud nejste schopni svůj denní program potřebám psího mazlík přizpůsobit, pořiďte si do městského bytu raději kočku. Nejenže ji nemusíte venčit, ale zvládne to bez vás sama doma třeba i přes víkend (více zde).
