Silný černý kocour chodil ven pravidelně, a v sezoně ho tedy majitelka poctivě ošetřovala proti vnějším parazitům. Jenže poslední čtyři měsíce ho neodblešovala a najednou zjistila, že je kocour jako bez života. Když ho přinesla do ordinace, měl už i horečku a porcelánově bílé sliznice.
„Byl celkově zesláblý, nereagoval na podněty. Po klinickém vyšetření následoval rozbor krve, který prokázal akutní rozpad červených krvinek a následně i původce onemocnění: hemotropní mykoplazmu. Vzhledem k závažnosti případu jsme ihned přistoupili k podání transfúze krve a bezodkladné léčbě,“ vysvětluje Marek Galbinec z kliniky Vethope.
Infekční anémie je označována také jako hemotropní mykoplazmóza, hemoplazmóza nebo hemobartonelóza. Jde o závažné onemocnění, které může mít pro zvíře fatální následky. Na člověka by hemobartonelóza přenosná být neměla, alespoň tedy případy infekce u lidí zatím zaznamenány nebyly (čím se však člověk od prokazatelně nakazit může, čtěte zde).
Prevence je přitom podle veterinárního lékaře velmi jednoduchá. Stačí nepodceňovat ošetření domácích koček proti vnějším parazitům, tedy především proti blechám a klíšťatům, ani v zimním období.
Kde se infekční anémie vezme a kdo ji přenáší?
„Původcem nemoci je hemotropní mykoplazma. Je to bakterie, která parazituje a roste na povrchu červených krvinek, tedy na povrchu buněk zodpovědných za přenos kyslíku,“ vysvětluje veterinární lékař.
A dodává: „Závažnou formu infekce způsobuje Mykoplazma hemofelis, dříve označovaná jako Hemobartonela felis. Kočky mohou být infikované také původcem zvaným Mykoplazma hemominutum (candidatus), která je méně závažná a pravděpodobně není původcem onemocnění.“
Všechny výše uvedené patogeny jsou při zjištění označovány jako hemotropní mykoplazie nebo hemoplazmy. Některé kočky přitom nevykazují žádné příznaky infekce, u jiných se projevují mírné příznaky chudokrevnosti. Ale v závažnějších případech mohou infikované kočky trpět i vyčerpaností nebo zemřít v důsledku náhlého rozpadu červených krvinek.
Hemobartonelózu přenáší krev sající hmyz, hlavně klíšťata a blechy nakažené krví jiného infikovaného zvířete. „Když pak blecha nebo klíště následně saje krev u dalšího zvířete, přenáší mykoplazmy na něj,“ popisuje veterinář.
Vzhledem k tomu, že hemotropní mykoplazmy žijí na povrchu červených krvinek, mohou se šířit také prostřednictvím krevní transfúze z infikované kočky na neinfikovaného jedince. Dále se přenášejí z matky na její koťata a v neposlední řadě i kočičím kousnutím, zejména u toulavých koček ve věku do čytř až šesti let, které jsou vystaveny vyššímu riziku nákazy.
Jak infekční anémii u kočky poznáte?
Projevy onemocnění bývají u koček různé. Může mít velmi mírný průběh, takže ho možná ani nepostřehnete. „Mezi klasické projevy těžších forem anémie pak patří deprese, ztráta chuti k jídlu, dehydratace. Pokud se rozvine forma těžké anémie, tedy chudokrevnosti, kočka má bledě růžové až porcelánově bílé sliznice, je zesláblá, hubne a rozvíjí se žloutenka. Kočky s takto rozvinutou těžkou anémií bez léčby umírají,“ konstatuje Marek Galbinec s tím, že zhruba polovina postižených koček mívá také rychlý nástup horečky.
Pokud se prokáže přítomnost výše uvedené bakterie v krvi kočky, podávají se zvířeti po dobu tři až čtyř týdnů antibiotika. „U koček s rychlým průběhem onemocnění se podávají i steroidy. A u některých zvířat je nutné podání krevní transfúze, jako tomu bylo v případě našeho černého kočičího pacienta,“ vysvětluje veterinární lékař.
Některé kočky po překonání infekce zůstanou doživotními přenašeči onemocnění. V jejich organismu totiž pořád zůstává menší počet mykoplazií, i když se zvíře jeví jako zdravé. Pokud je zvíře stresované, mikroorganismy se v jeho těle opět mohou pomnožit a znovu způsobit klinickou formu onemocnění.
