Díky svému exotickému vzhledu se těší sympatiím těch, kdo se procházejí v parcích. Ale mnoho Nizozemců si uvědomuje, jak tito papoušci plení hnízda brhlíků, sov a netopýrů, poškozují ovocné stromy a ruší ticho nedělního rána neustálým nepříjemným křikem.
V nizozemských městech přitom podle odhadů ornitologů žije téměř 15 tisíc alexandrů malých, zatímco třeba ve Francii, která je pětkrát větší než Nizozemsko, jich je kolem 10 tisíc.
„Kvůli pekelnému rámusu, který vyluzují, dokonce obyvatelé přemýšlejí o přestěhování,“ řekl agentuře AFP právník Wilfred Reinhold. Proti těmto afroasijským papouškům bojuje spolu se sdružením, které založil v roce 2006 s cílem zamezit přítomnosti invazivních exotických druhů v Nizozemsku.
„Ti ptáci jsou sice hezcí, ale nadělají mnoho škod,“ vysvětluje před nizozemským parlamentem v Haagu a ukazuje na poškozené či snědené pupeny jedlých kaštanů. Jednou podle něj musela být diskuse v parlamentu přerušena právě kvůli vřískotu papoušků, kteří se usídlili na okolních stromech.
Obyvatelé luxusní třídy v centru města, kde jsou velvyslanectví a nedaleko královský palác, si nedávno stěžovali na exkrementy papoušků, jichž je ulice plná. Podobně jako v Londýně či Paříži se alexandr malý v nizozemských městech rozmnožuje už asi 50 let.
Chovatelé v Česku jsou většinou rozumní
„V Evropě je tento problém už dost dlouho známý. Ne že by se rozmnožili v přírodě, ale shromažďují se hlavně ve městech, kde snáze najdou potravu. Stalo se to pravděpodobně tak, že je lidé vypustili, když je už přestal bavit chov, nebo prostě uletěli,“ říká Jan Potůček, šéfredaktor chovatelského webu Ararauna.cz, který se na informace o papoušcích specializuje.
Jak se rozmnožilAlexandr malý se dostal do Evropy z Pákistánu před několika desítkami let. Někteří ptáci byli z této asijské země dovezeni v 60. letech, zejména do Velké Británie a Nizozemska, a bohatí soukromníci je chovali ve voliérách. Někteří papoušci však unikli a rozmnožili se ve městech, kde mají dost potravy. Zrodila se tak diaspora, která se dál rozrůstá. |
Podle něj tato situace začala už někdy v šedesátých letech a se stejnými problémy bojuje celá západní Evropa. „U nás se přímo v přírodě objevila v Posázaví skupina mníšků šedých, kteří jsou odolnější vůči zimě, ale ta byla nakonec odchycena,“ popisuje.
Podle jeho informací se objevil podobný hazardér na jižní Moravě, který se pokouší chovat papoušky takzvaně „nadivoko“, takže je pouští z voliéry a doufá, že se vrátí. „Ale obecně lze říci, že naši chovatelé jsou docela odpovědní. Navíc hodně chovají papoušky pro chov a logicky nechtějí, aby jim ptáci uletěli,“ potvrzuje.
Obecně nejsou podle něj alexandři nijak škodliví, ale jde o to, že ubírají životní prostor našim druhům. „Jsou to dutinoví ptáci, takže zabírají prostor, navíc se také musí něčím živit, takže našim původním ptákům se zmenšuje příděl potravy,“ doplňuje.
Mají i své zastánce
V Amsterodamu, kde hnízdí největší kolonie papoušků, vydala radnice zákaz krmit ptáky v některých čtvrtích. Porušení zákazu znamená pokutu 70 eur (1 780 korun). „Je to jediný prostředek, jak zabránit dalšímu šíření papoušků, protože potřebují potravu, aby přežili zimu,“ vysvětluje právník Wilfred Reinhold.
Alexandr malýAlexandr malý (Psittacula krameri), známý též pod názvem alexander malý, je vybarvený pták z čeledi papouškovití (Psittacidae). Měří 40 - 41 cm a váží zhruba 140 g. Samicím chybí růžový límec, černá kresba v obličeji a mají kratší ocasní pera. Je to hlučný pták. Alexandři malí žijí v hejnech v místech, kde je dostatek potravy a bezpečné místo k odpočinku. Na stanovištích, kde nocují, jich můžeme potkat i stovky. Živí se semeny, bobulemi, plody, květy a nektarem. Zdroj: Wikipedia |
Ne všichni jsou proti. Například v Leidenu na západě země se může nejstarší kolonie alexandrů malých v Nizozemsku spoléhat na Roelanta Jonkera. Na zahradu tohoto biologa přilétají denně ptáci, aby si tam sezobali slunečnicová semínka v krmítku. Jonker, expert na papoušky, je sice alergický na jejich peří, ale přesto jezdí po světě, aby bojoval za některé ptáky, jimž hrozí vyhynutí.
„Tvrzení, že papoušci škodí jiným druhům, je prostě falešné. Jistě, jsou silnější než malí evropští opeřenci, ale jejich přítomnost nemá žádný ekologický dopad na růst populace původních ptáků,“ prohlašuje.
Tento vývoj je jen další mutací v přírodě, kterou je třeba přijmout, soudí Jonker, jemuž září oči, když sleduje papouška, jak si staví hnízdo na nedalekém stromě. „Tyto břízy také importovali Římané. Dnes jsou nedílnou součástí nizozemské krajiny. V další generaci to bude zrovna tak s alexandry malými. Změna je přírodě vlastní,“ zdůrazňuje.
