Země původu
Irsko
Zařazení
FCI sk. X. - chrti
Standard č. 160
Historie
Keltové usídlení na Kontinentu, chovali chrta, který byl pravděpodobně potomkem chrtů z dochovaných egypstkých obrazů. Keltové v Irsku se podobně jako kontinentální kmeny zabývaly chovem velkých psů. Velcí irští chrtové mohli být hladkosrstí nebo hrubosrstí, ale později zřejmě působením klimatických podmínek vlivů v Irsku pravděpodobně začali převládat drsnosrstí psi. První písemné zmínky o těchto psech pocházejí z období římského konzula v roce 391 našeho letopočtu, ovšem tito chrti žili v Irsku už v prvním století našeho letopočtu. Tehdy změnil Setanta název plemene na Cu-Chulain (Culanský pes). Pár irských chrtů představoval od středověku do 17. století dar vysoce ceněný královskými dvory Anglie, Skotska i jinde. Tak se tito psi dostali do Anglie, Španělska, Francie, Švédska, Dánska, Persie, Indie a Polska. Změna názvu plemene na vlkodava pochází pravděpodobně z 15. století, kdy bylo každé hrabství povinno chovat 24 vlkodavů a chránit tak stáda sedláků před vlky. Dnes se irský vlkodav opět těší pozornosti, která mu byla věnována i ve středověku.
Povaha a chování
Doma mírný jako ovečka, při lovu odvážný jako lev.
Vzhled
Je pozoruhodný svou velikostí, majestátním chováním, silně osvalený, siný a přesto elegantně stavěný, lehkým a aktivním pohybem; hlava a krk jsou neseny vysoko; ocas je nesen pozvednutý s lehkým obloukem vzhůru na konci.
Průměrný věk
8 - 10 let
Péče
Irský vlkodav vyžaduje péči odpovídající jeho velikosti. Pozornost je třeba věnovat výživě a to zvláště v období růstu. Hrubá srst není náročná z hlediska údržby, postačí pravidelné česání a kartáčování. Irský vlkodav dobře snáší pobyt v bytě i v kotci, pokud ovšem má dostatek prostoru a pohybu. Výchova irského vlkodava není vzhledem k jeho přátelské povaze náročná. Je ale třeba počítat s tím, že co je roztomilé u malého plemene, je někdy obtížné u psa velkého. Irský vlkodav musí být slušně vychovaný.
