VIDEO: Moja si umí „plivnout pod nohy“, Richard i Bikira vyrobit příbor

  • 19
Když člověk neví, do čeho jde, ohledává si cestu holí. Když to neví gorila, udělá totéž. Přitom se o nich tvrdilo, že nejsou schopny používat nástroje, dokud před pěti lety v Kongu jedna gorila nezkoušela větví hloubku vody, kterou chtěla přebrodit. Pražské gorily nástroje používají také, a to poměrně často.

"Existuje množství pozorování použití nástrojů šimpanzi a orangutany jak v zajetí, tak i v přírodních podmínkách. To, že gorily v zajetí jsou také schopné používat nástroje, je obecně známo. Ale počet případů, kdy tak činí, nebo popis jednotlivých aktivit goril spojených s použitím nástrojů je poměrně omezený," vysvětluje primatoložka Marina Vančatová.

Pražské gorily si pohodlná hnízda z takzvané "dřevítky" staví každý den

Také umějí hledat v nejrůznějších skrýších

Moja si dokáže postavit košíky pěkně na sebe

Není to běžný jev už proto, že gorily díky své velikosti a síle nástroje většinou vůbec nepotřebují. "Na rozdíl od ostatních lidoopů, kteří nemohou tak snadno rozlousknout ořech nebo rozlámat rukama termití hnízdo," doplňuje Vančatová. Týká se to jak způsobu použití nástroje nebo opracování předmětu (například okousávání větviček do nutné délky), tak i celkové šíře použití nástrojů.

Pražské gorily jsou neuvěřitelně šikovné

Za poslední tři roky pozorování goril v Zoo Praha se ukázalo, že používají nástroje velice často, skoro denně. Pouze u pražských goril Kijivu a Moji bylo pozorováno, že si dokážou vyrobit primitivní boty z dřevité vlny nebo postavit pyramidu z košíků, aby někam vysoko dosáhly. Skupina goril v Zoo Praha tak podle primatoložky Vančatové prokazuje výjimečnou vynalézavost bez ohledu na omezený počet předmětů ve výběhu, které mohou použít jako nástroje.

U práce je pohodlnější sedět, tak proč nevyužít bedýnku

S bedýnkou pod nohama dosáhnete výš

Pod bedýnku se lze i schovat

Pražští ošetřovatelé goril pro ně občas připravují zajímavý pokus. Do špalíku dřeva vyvrtají otvory a do nich nacpou rozinky tak hluboko, aby je gorily nedokázaly nehtem vydloubnout. Pokud tyto špalíky dostanou samice, ve snaze dostat se k chutným rozinkám jednoduše špalíky rozkoušou a rozdrtí. Nejsilnější Richard paradoxně volí odlišnou strategii: ulomí si slabou větvičku, tu zuby zašpičatí a rozinky z otvorů s velkou trpělivostí vytahuje jako nějakým příborem.

Richar si vyrábí příbor z větvičky

Gorila o holi vědce šokovala

První pozorování použití nástrojů gorilami v přírodě se opravdu objevila teprve před pěti lety a jsou pořád velice vzácná a ojedinělá. Doposud bylo popsáno jen pět případů z Konga a Kamerunu.

Zlomem bylo pozorování gorilí samice Leah, která v bažinaté krajině konžského parku Nouabalé-Ndoki narazila na výmol po slonech zalitý vodou. Nejdříve si myslela, že je dost velká, aby vodou prošla. Když však do vody zapadla až po prsa, vyhrabala se ven, popadla suchou větev a s ní začala ohledávat bažinaté dno, zakryté kalnou vodou.

"Měřila hloubku vody a neuvěřitelné na tom bylo, že to dělala úplně stejně jako my," popsal vše německý antropolog Thomas Breuer. "Je to senzační objev, gorily byly dlouho považovány za hloupější než ostatní primáti," konstatoval americký expert Frans de Waal.

Gorily žijící ve volné přírodě rozptýlily pochybnosti

Od goril žijících v zajetí už mají vědci celou řadu dokladů o používání nástrojů, ať už k získávání potravy či k metání. Přitom se ukázalo, že nejsou o nic méně vynalézavé než šimpanzí příbuzní. Nikdo však nemohl vyloučit, že tito mohutní lidoopi jen předvádějí něco, co okoukaly od lidí. Po výzkumech v parku Nouabalé-Ndoki je s podobnými pochybnostmi konec.

Zůstává však otázka, proč se až nyní podařilo zjistit používání nástrojů u goril. Důvody mohou být dva. Předně, tito tvorové se bojí lidí mnohem víc než šimpanzi. Sledovat divoké gorily není jednoduché a asi ani bezpečné. Jak navíc připomíná britská expertka Gillian Sebestyen Forresteroová, která se zabývá komunikací goril, "většina případů používání nástrojů u lidoopů je založena na získávání potravy". A k tomu gorily nemají důvod, protože jsou dostatečně silné jak na rozmetání termitiště, tak na rozkousnutí ořechu.

Používání holí k ohledávání cesty, k opírání se v nestabilním terénu nebo k "přemostění" rozbahněné země je však něco jiného. Ukazuje, že primáti mohou používat nástroje i v situacích, o nichž vědci dosud příliš neuvažovali. Chování Leah nebo další samice Effi, která použila větev jako můstek přes rozbahněné místo, je pro ně překvapením, jak naznačil americký antropolog Craig Stanfor. "Vůbec jsme to nečekali. Gorily nedělají spoustu věcí, které dělají jiné velké opice. Nejedí maso a neloví. Vedou i usedlejší způsob života," řekl časopisu National Geographic.

Nemohou být Leah či Effi výjimkou v místní populaci, čítající dohromady asi 140 goril? Breuer upozornil, že již v minulosti byla nalezena řada větví použitých k "přemostění" bahnitých míst, u nichž byly stopy po gorilách. Chyběl jen doklad, že lidoopi použili tyto větve záměrně.

Nový objev není důležitý jen pro velké primáty. Týká se i lidí. Nastoluje otázku, zda používání nástrojů, které lidé donedávna považovali za svůj typický rys, nevzniklo už před mnoha miliony let u společného předka velkých opic a dnešního člověka.