Kde a za jakých podmínek lze psa venčit, určují obecní a městské vyhlášky. Někde jsou benevolentnější, jinde přísní. V Praze platí, že v parcích je volný pohyb psa zakázán a upravuje ho vyhláška o veřejné zeleni.
Pro volné venčení je však v každé čtvrti vyhrazen prostor. Jejich seznam najde každý majitel psa na webových stránkách své městské části. I tady však musí mít každý psa stále pod dohledem.
V létě se několik pražských zastupitelů pokusilo prosadit zákaz volného pohybu psů ve městě (tedy vyjma oněch vyhrazených míst), rada města jej však nepodpořila. Podobná vyhláška však už dnes platí jinde: v Brně, Třeboni, Jihlavě a v mnoha dalších.
A nutno podotknout, že psy na vodítku vyžadují i v zahraničí, například v Rakousku či v Itálii, kde musí mít i náhubek. Po pražských ulicích se tedy zatím procházet se psem bez vodítka lze. V exponovaných turistických oblastech ho přesto většina chovatelů spíš psovi připne.
Místa, kam pes nesmí vstoupit za žádných okolností, jsou dětská hřiště. Ať už je pozemek oplocen či nikoliv, je vyhrazen pouze dětem.
Pes a dopravní prostředky
Také cesta hromadnou dopravou se psem se řídí pravidly. Řidič je ten, kdo má pravomoc rozhodnout, zda se do autobusu (tramvaje či lanovky) se psem na vodítku a s náhubkem dostanete. Pravidlem, kterým se však řídí všichni, je, že na plošině může být pes jen jeden.
Ve městech potřebuje zvíře přepravované bez schrány svou vlastní jízdenku (v Praze za 16 Kč, jinde platí poloviční jízdné), musí mít náhubek a být na krátkém vodítku. Psa ve schráně lze přepravovat bez obtíží i linkovými autobusy a vlaky.
Větší plemena už ale tak samozřejmě cestovat nemohou. Například Student Agency je z přepravy vylučuje, v ČSAD psa s náhubkem a na vodítku cestovat nechají, ovšem je-li autobus přeplněný, může se stanovisko změnit.
Pes a les
Zdá se to jako ideální řešení: když se pes nemůže volně proběhnout ve městě, vezme se na vycházku do lesa. Tak jednoduché to ale není. Pohyb psa v lese upravuje zákon 449/2001 Sbírky. Ten praví, že "myslivecká stráž je oprávněna usmrtit v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř".
Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební.
Je fakt, že myslivci cizí psy v lese neradi vidí a příběhů o zastřelených zvířatech zlými myslivci je plný internet. Pes však podle zákona do lesa smí, dokonce se v něm může pohybovat i bez vodítka, majitel ho však má mít na dohled a na povel.
Vyznat se v pravidlech psí etikety není jen tak. Jednotný zákon týkající se chovu psa v české judikatuře neexistuje a vyhlášek je mnoho. Aby mezi pejskaři a nepejskaři nevznikaly zbytečné konflikty, však většinou stačí docela málo. Obyčejná lidská slušnost a tolerance. Ta by neměla chybět ani na jedné ze zúčastněných stran.
