Plané rostliny je třeba vnímat jako doplněk talíře, nikoliv hlavní ingredienci. A víc než u jiné zeleniny u nich hraje roli, jakým způsobem jsou před konzumací upravovány. Každopádně se mohou vařit, restovat, krájet do salátů, ale také jen tak ochutnávat a zobat rovnou z louky.
Podle Jany Vlkové, zkušené propagátorky jedlých rostlin, naše babičky například žvýkaly místo brufenu na bolest hlavy sedm sedmikrásek denně a místo febicholu si ordinovaly stonky pampelišek. I ji samotnou prý karanténa přinutila více zkoumat ozdravné účinky planých bylin.
Pokud se mladé výhonky jen tak uždibují a žvýkají při toulkách přírodou, mohou přinést nesporné benefity i naší rozkolísané psychice. Samotný proces žvýkání přesměrovává pozornost z přetíženého mozku jinam.
Vždyť i obraz sedláka, kovboje nebo bosonohé dívky se stéblem v ústech je symbolem klidu a pohody. Žvýkání čehokoliv je v lidském těle od pravěku zakódováno jako pozitivní stav, proto uklidňuje. Pokud se člověk zastaví a bude zkoušet, co mu chutná, může svému organismu výrazně pomoci.